Být a nebít

by Alena 13. dubna 2012 08:36

Když tak po Hynkovi čtu jeho příspěvek Proč děti nebijeme ..., nedá mi to, abych k tomu pár slov nepřidala. 

Pro mě osobně je bití dětí nepřijatelné hlavně z toho důvodu, že pracuje se dvěma odpudivými prostředky, a to s bolestí a strachem.

Mnoho rodičů argumentujících pro možnost fyzických trestů/bití dětí se domnívá, že existují jakési dva druhy bití - bití násilnické, tedy v podstatě zlovolné trýznění a "bití výchovné". Domnívám se, že toto rozlišování ("...děti nemlátím, ale občas vychovávám i pomocí fyzických trestů...") je nebezpečný sebeklam, který zastírá fakt, že i "výchovné bití" je násilím, využívajícím, byť v menší intenzitě a se zdánlivě rozumným odůvodněním, stejné prostředky, tj. bolest a strach. Bití tedy nelze chápat jako přijatelný korektivní/preventivní prostředek, jde o selhání férové komunikace, a jak píše Hynek, je nebezpečným modelem.

Případy, které se v diskuzích o bití často objevují na straně zastánců, jsou většinou ukázkovými příklady nesmyslnosti fyzických trestů.

Často omílané zachraňování dětí skákajících pod kola automobilů je jasným příkladem toho, kdy využít fyzické převahy - tj. dítě mohu např. strhnout, zařvat na něj, nechápu ale význam toho, proč bych mu v takový nebezpečný okamžik měla ještě jednu ubalit. 

Opět často zmiňované dětské násilí na pískovišti či v dětském pokoji, do kterého je třeba rázně zasáhnout, je znovu příkladem, kdy může pomoci fyzická převaha - děti odtrhnu, zavalím, odnesu, izoluji, ale nezapojuji se do jejich vzájemného ubližování se svojí dávkou ubližování. Bití jako prostředek zamezení (dalšího) násilí je contradictio in adjecto, velmi špatný prostředek "boje za mír".

Nezvladatelný výrostek ubližující (i) rodičům, kterého je třeba čas od času "srovnat", je smutným příkladem toho, že chyba se stala už někdy dříve. Násilí nepomohlo a nepomůže.

Když se zamyslíme nad situacemi, kdy máme sklony uhodit, zjistíme, že bití je především ventilací vlastního hněvu, vyjádřením naší bezmoci a obav. Všichni je v sobě máme (hněv, bezmoc, obavy i zkratkovité sklony uhodit), a právě v těch momentech, kdy nejvíce vyvstávají je bití tím nejhorším možným zásahem.

 

Letmo bych se jen dotkla několika útrpných klišé, které se v souvislosti s diskuzí o bití dětí objevují:

"Mě doma také občas bili a vyrostl ze mě dobrý člověk." ... Vás doma také občas bili a I PŘESTO z vás vyrostl dobrý člověk.

"Kdyby mě doma tatínek občas ručně nesrovnal, buhví jak bych skončil. Dnes jsem mu za to vděčný." ... Vzpomínkový optimismus se tomu říká. Zkuste si vzpomenout, jak jste za to tatínka/maminku tenkrát nenáviděli. Jak vás to stejně neodradilo od dalších rebelií, jak vás to od rodičů vzdalovalo. Zeptejte se sami sebe, jestli chcete ve svých dětech (vůči sobě) vzbuzovat podobné pocity. "Ještě mi za to jednou poděkuješ!" nebo "Je to pro tvoje dobro!" ... to už zní jako z úst násilníka recidivisty,nikoli milujícího rodiče. 

"Lhát se nesmí! Když to nejde jinak, je potřeba zasáhnout silou." ... Všichni někdy lžeme (nebo?). Často ze strachu, z nevědomosti, z (více či méně předstíraného) ohledu, někdy z vypočítavosti. Děti to vědí a zažívají. Trestáme-li jejich přestupky bitím, věřím, že se spíš pokusí příště: a) lhát lépe, či b) neříkat nám raději nic. Kvůli bolesti či strachu se těžko naučí ctít pravdu.

"Strom se má ohýbat dokud je mladý." To je rada pro sadaře, v přeneseném významu snad pro ty, kteří se chtějí něčemu učit. Nejde o afirmaci pro rodiče s násilnými sklony. Stejně tak: "Škoda rány, která padne vedle." Považujeme dnes za nepřípustné, když někdo bije své rodiče, staré lidi, manželku. Věřím, že přijde doba,kdy nám bude stále divnější uhodit dítě. 

Vlastně mi přijde více fér, když rodič řekne - nezvládl jsem to, prostě mě vytočil, zatmělo se mi, nevěděl jsem jak dál, tak jsem mu ji natáhl. To je lidské (i když nepříliš humánní ;)), chápu to, ale to neznamená, že s tím souhlasím. Velmi mi ale vadí argumentace, která se tváří, jako kdyby bití dětí bylo výchovným prostředkem, nikoli selháním, byť v emocionálně vypjaté situaci.

P.S.: Nechápu, proč se diskutuje o ne/bití dětí do 4 let. Od 4 let povoleno? Školáci si už občas nějakou zaslouží? Návrat rákosky na obzoru? Aneb přijde/vrátí se doba, kdy učitel tu a tam udělí záhlavec či lupne jednu pravítkem přes ruku? Budou rodiče bít děti, děti rodiče, učitelé děti, děti učitele, rodiče učitele? ...

 

Proč děti nebijeme (neplácáme, nefackujeme, nedáváme jim na zadek)

by Hynek 12. dubna 2012 21:44

Ze starých novin získaných ve Student Agency cestou do Prahy Alena vystřihla článek Není facka jako facka …, kde nějaká mladá paní vehementně obhajuje své právo děti bít (nevím zda jen svoje nebo všechny obecně) a staví se proti zamýšlenému zákazu fyzických trestů (bití) dětí do 4 let.
Tento článek, přestože sám o sobě je napsán podle mne podprůměrně a nepřináší žádné zajímavé argumenty, kromě toho, že když chce dítě skočit pod auto, je potřeba mu dát facku, a že paní má svoje děti ráda a proto je bije (myslím, že je na to i nějaký speciální název) a ony jí za to taky mají rády, a že nebít jde možná jedináčky holčičky, ale jinak to bez bití opravdu nejde, mne donutil se zkusit k tomuto tématu vyjádřit. (Nechci sem dávat link na daný článek, ale pokud se budete snažit, lze ho na internetu dohledat.)

U nás doma je nebití dětí samozřejmost, je to něco na čem jsme se shodli a co dodržujeme. Někdy je to snazší, někdy těžší, ruka by chtěla, ale hlava ví, že to není to pravé.

Proč tedy nebijeme svoje děti ?

První důvod, který mne napadl, je: Protože se nebijeme ani navzájem.

Bití je podle mne zásadní oddělení dítěte od rodiče, je to akt nejhlubší potupy, použití nedovolených vyjednávacích prostředků, prostě zásadní zrada na dítěti. Jak se asi cítí dospělý, který sám nebo před svými známými dostane facku? A to od svého nejbližšího …
Použití fyzické síly (bití) ukazuje, že násilím nikoli dohodou a jednáním lze něco změnit. Každý náš čin je příkladem dítěti, když může rodič bít dítě, proč by ono nemohlo bít někoho dalšího, mladšího sourozence nebo kamaráda. Rodič přece má dítě rád a přesto ho, protože je silnější/starší/chytřejší/zkušenější/právě u moci, bije, tak ono i když má zase svoji oběť rádo, může postupovat stejně.

Ano, fyzické tresty mohou vyvolat poslušnost, u zvířat i lidí, ale nevím, zda slepá, vynucená poslušnost je to, co od dětí opravdu chceme.

Také zcela nesouhlasím s tvrzením, že dítě může být bito v situacích, kdy je potřeba předejít nějaké děsuplné hrozbě, a bití je jediným nástrojem jak to dítěti „srozumitelně vysvětlit“. Já osobně jsem měl největší nutkání dát Emě facku ve chvílích, které se mi ve zpětném pohledu zdály zcela banální a nedůležité, ve chvílích kdy jsem byl naštvaný alespoň stejné jako ona a rozhodně nebyla situace černobílá.

V této souvislosti jsem podnikl též výzkum českého právního řádu, abych zjistil, jak je to vlastně s občasným bitím (facka, dostat přes zadek a tak), zda je to trestný čin nebo přestupek nebo jak vlastně. Výsledkem je, že se podle zákona můžeme fackovat celkem bez omezení. Dospělí, děti, prostě jak nás napadne. V Trestním zákoně nic o trestnosti fackování není, v Zákoně o přestupcích také ne. Jen se předtím nesmí nadávat a vyhrožovat ;-). Pokud by někde v zákoně bylo zakázáno fackování mezi dospělými (možná paragraf 49 bod 1a) Zákona o přestupcích?), tak se rozhodně vztahuje na děti stejně jako na dospělé. Pokud to čte nějaký právník a interpretuje to jinak, prosím, napište do diskuse.

Nakonec bych rád poprosil, nebijte své děti. Vždy existuje jiná cesta. Možná ji nevidíte, možná nevěříte, že je možná, ale hluboce věřím, že tam je a je pro všechny, pro kluky i holky :-)

Začaly Velikonoce

by Alena 6. dubna 2012 21:44

 

Jidáše na poslední chvíli. Sázení na Zelený čtvrtek. Velkopáteční hledání pokladu.

  

 

Duben, ještě tam budem ... ale měl by v nich někdo zatopit :)

by Alena 3. dubna 2012 22:59

Jen krátký příspěvek než půjdeme na kutě. Teplota venku se teď v noci drží na 10°C a teplota uvnitř na 14,8°C. Jsme nějak líní topit, ale to je proto, že je přes den tak pěkně a my jsme pořád venku. O to více se teď těšíme pod peřinu.

Pracujeme na zahradě. Celá rodina v akci. Ema nacvičuje na páteční schovávání a hledání pokladu. Hynek ryje. Taky jste slyšeli o těch alternativcích co neryjou? Ale vůbec. Nikdy. Ani malinko. Ani když se nikdo nedívá! Nojo, my jsme taky slyšeli :). Ida jí hlínu. Dala bych sem fotku, na které pracuji i já (a fotila Ema), ale leze mi na ní zadek z kalhot. Sláva rejpání v zemi!

   

Fotka zahrádky ze soboty, to kdyby se vám to tu zdálo příliš jarní ...

 

Ale jaro už tu je, samozřejmě.

Jehňouši jsou roztomilí. Už už aby pro ně byla zelená tráva.

    

A taky jiné věci se dějí. Jen dokumentace trochu vázne ... 

Vejce - hřejeme, obracíme, rosíme. Jak obrací slepice si představit dovedu, ale jestli nějak (a jak) napomáhá udržování vlhkosti ... eh, nic mi neříkejte.

... udělali jsme pítko včelám ... 

L. se ptala na náš mlýn, a nebyla první ... proto posílám odkaz. Spokojeni s ním jsme, nemáme ale příliš porovnání, kupovali jsme na pro nás důvěryhodná doporučení, tedy doufám, že jsme se rovnou dostali k tomu nejlepšímu ;). Už to není hobby mlýnek do kuchyně, na kterém jednou za měsíc namelete kilo mouky, odpovídá tomu i cena. Před lety jsme ho objednávali přímo z Dánska. Popis na stránkách výrobce zde.  Mlýn má krásnou kliku a jde obsluhovat ručně, za předpokladu dostatečné trpělivosti a dostatečného osvalení paže. Nicméně lze ho pomocí řemene připojit k elektromotoru, to pro nás bez trpělivosti či osvalení.

... zbytek zas někdy jindy, mířím do tepla, není nad rodinnou (tedy předehřátou) postel! 

Když prší, tak je veselo

by Alena 3. dubna 2012 12:00

 

   

...byť trochu hlučno.

Chléb ... a hry

by Alena 27. března 2012 22:28

Došlo biožito od drahého K.T. Pokukuji po našem zelenajícím se ozimu, těžko říct, zda z něj něco bude. Není tedy zatím co mlít, nezbývá, než péct náš každodenní z žitné chlebovky od Majky. A ejhle, smícháte-li kvalitní kvásek, hladkou bílou pšeničnou biomouku T700 (Mlýn Klíma, Křesín-Libochovice) a dodanou žitnou mouku (bohužel bez specifikace), získáte ... Šumavu. Nevím, nakolik je to výsledek žádoucí, ale koneckonců znám pár případů, kdy závislost na chuti klasické Šumavy odradila od pravidelného domácího pečení. Trochu jiný chleba, než ten dosavadní celozrnný, ale spokojenost plná.

Kyne krásně, při pokojové teplotě (tj. 17°C ;)), tomu odpovídající dobu tj. cca 8hod. Celková doba hnětení asi 4min. Celková doba přípravy asi 10min. 

     

Všechno začíná kvést, vrací se tak myšlenka nafotit místní herbář ... ale víte jak, to mám každoročně a nakonec to nestíhám ... Tak alespoň pár fotek z jedné místní větší bledulové lokality ...

   

A co že jsme ještě dneska dělali? Hmmm, hráli na skřítky, co jedí třešňový koláč a pijí zelené pitíčko ;) ...  Jedna z lepších her, zvlášť, když při tom můžete polehávat na sluníčku.

White Gypsies

by Alena 22. března 2012 22:15

  

Jsme špinaví, neznačkoví, barevně nesladění, 

nečesaní a vůbec neadjustovaní. 

Válíme se venku. 

A jsme šťastní.

   

  

Otázky. A odpovědi?

by Alena 10. března 2012 09:16

E: Maminko, a až umřeme, tak nám zreznou příbory?

Rewind

by Alena 8. března 2012 16:55

Tak tu máme zase sníh ... chjo ... ale alespoň je zas na chvíli venku uklizeno ;).

A tak rychle zpátky k hrám a ručním pracím ...

  

Dopopleteno

by Alena 6. března 2012 22:10

... Ida má už nějaký čas vestu. Rychlé, snadné i pro popletaře začátečníky. Recept v angličtině zde

  

 

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů