Už několikrát jsem měl puzení, zkusit si uvařit domácí pivo. Při občasných cestách okolo chmelnic jsem si natrhal Žatecký červeňák, od Karla Tachecího jsem si dovezl bio ječmen, ale nakonec jsem si vždy rád koupil Svijanskou jedenáctku.
Až při Silvestrovském posezení s kamarády-pivaři, padlo jasné rozhodnutí: UVAŘIT.
A když už, tak od začátku, tedy od ječmene, přes slad, až k pivu. Tedy snad.
Jako vždy nejsnadněji to vidí Seymour ve své knize Self-sufficient life and how to live it. Podle něj se dá pivo v několika snadných krocích uvařit téměř z čehokoliv. Dokonce vaření vlastního piva doporučuje pro městského člověka jako první krok k soběstačnosti :-) Dovoluji si citovat:
"Jedna z věcí, která v průběhu tisíciletí udržela člověka člověkem, přestože někdy vedla ke kocovině, byl vynález sladu. Pravděpodobně nedlouho poté, co člověk objevil zrní, také zjistil, že pokud necháte zrní ležet ve vodě, fermentuje, a když získaného nápoje vypijete dost, opijete se. Ve skutečnosti lze pivo získat z jakéhokoli zrní obsahujícího škrob. (Když jsme bojovali v druhé světové válce, měli jsme u každé jednotky pivovarníka. Vařil pivo jednou týdně a dokázal uvařit pivo z jakéhokoliv zrní, které sehnal. Většina bylo pivo dost hrozné, ale udrželo nás příčetné.) Později nějaký génius zjistil, že pokud necháte zrní nejdříve naklíčit, uděláte lepší pivo a budete více opilí."
Návody na Internetu to vidí mnohem komplikovaněji, spousta teplot, časů a podobně. Najednou mi začíná být jasné, co mne v minulosti vždycky odradilo :-) Ale což, s kamarády to půjde.
Takže teď jsme 3 dny namáčeli ječmen, hodně jsem míchal a měnil vodu a nechával tomu přestávku (to našel někde Jirka). Tak po třech dnech vypadá ječměn namočenej. :-)
A teď si leží ve sklepě v dětské vaničce a snad klíčí.


