Vyséváme jako diví. Sypeme to tam hlava nehlava a doufáme, že se zadaří. Že nepřijde přílišné sucho, přílišné mokro, přílišné studeno. Že to zkrátka nějak půjde. Zahrada už je téměř dosetá, s výsadbami ještě chvíli počkáme. Na řadě je pole.
Jak to bude s vejci se ukáže za deset dní. Pokud to vyjde, bude u nás (opět) veselo. Opakovaně jsem vejce prosvěcovala, v tom nakukování do skořápky je cosi magického. Učím se poznávat jak to má (a může) vypadat a těším se na líhnutí. Husa sedí a od prosvěcování husích vajec jsme upustili. Nějak to dopadne, náš zvědavý pohled a touha vědět na tom nic nezmění.
Prosvěcování, den 6.
Na svatého Jiří u nás vylézalo kde co.
Hani, zeptej se mi jak se ten krasavec jmenuje, ať to dlouho nehledám ;-).
Na závěr letošního bahnění se nám narodila krásná a veliká ovčí slečna.
Stejně jako ostatní naše bahnice, rodila Lota zcela klidně v naší přítomnosti. Jsem za tuhle důvěru vděčná, dost nám to dává. Bahnice byla prvnička a mládě poměrně velké (6kg), poté, co vypuzovací fáze trvala hodinu bez jakéhokoli postupu (jehně v normální poloze),jsem opatrně pomohla s průchodem hlavičky, dále to holky zvládly samy.
Lota a její velké jehňátko jen okamžik po porodu ... Ema si kreslí, Ida zkoumá. A já se raduju z posledního jehněte této sezóny. Bude se mi po bahnění stýskat až do příštího roku :-).
A taky se kypří, ryje i rotavátoruje, staví, kope i zasypává. A někdy se jen tak toulá a hledá kde co kvete. Rozjímá a plánuje. Plánů je mnoho, rukou méně. Nicméně, hurá do dalších akcí! :-)
Místní dymnivky a dovádějící víly.