Pokud na zítřejší čarodějnice musíte řešit stejný problém jako já na ty dnešní - tedy výrobu lampionu na poslední chvíli, tady je krátký jednoduchý návod jak na to. Stačí pár minut a základní pomůcky, dětská pomoc je vítána. Potřebujete nůžky, lepidlo, zavařovací sklenici, průhledné barevné papíry, drát, (čajovou) svíčku a klacek.

Nastříháte jakékoli tvary a jakkoli je na láhev nalepíte. Žádných složitostí a velkého vymýšlení netřeba. Vypadat to bude docela dobře, ve tmě pak ještě lépe.

Těm zblízka, kteří sem občas nakouknou, nabízím odkopky výborné a bujné meduňky a silné, velmi dobré odrůdy máty peprné, obé ideální k přípravě letních nápojů, sušení na čaj, přípravě sirupů etc. Ozvěte se.

Abych tady nepsala jen o nášich akcích, musím zmínit také tradiční velký úklid Kateřinek s důrazem na kateřinské údolí, kterého jsme se účastnili. Asi patnáct dobrovolníků pročesalo údolí Nisy od Valmezu nahoru, uklidilo se i kolem cest/silnic Pod Dračím kamenem, V Rokli, Ladova, Ke koupališti, v okolí kateřinského hřbitova, kolem zrekonstruovaného koupaliště a v nivě potoka z koupaliště vytékajícího.

Doufáme, že se časem podaří vyklidit i černou skládku na městských pozemcích nad koupalištěm a skládku na svahu pod ulicí V Rokli na hranicích Kateřinek a Radčic. 

Děkujeme všem, kteří akci organizovali a účastnili se úklidu!

... se nařezalo dřevo, přibyly nové schody do sadu, zorala se zahrada, hnůj se přemístil z jedné stodoly na pole, postavily se ohrádky k některým letošním stromkům, přesadily se rybízy, dovykácel se téměř celý svah a začal se stavět skleník ...

Tedy ono se to všechno nedělo samo od sebe :). K., M., díky za pomoc.

A zatímco jsme sem nepsali přibylo sedm maličkých králíčků, prasátkům jsme rozšířili bydlení, kozy jsou po většinu času s ovcemi, jehňata utěšeně rostou. Pro slepice se staví nové bydlení. Přišli jsme o jedno včelstvo, ale zbývajícím včelstvům se daří, z části vyndané souše jsme ochutnali květový med výrazný až se z něj motá hlava. Poznat lze chuť květů nyní už odkvetlého mirobalánu, lahoda. Kvetou divoké třešně i naše zpozdilá stará třešeň v zahradě. Počasí se o něco pohoršilo, ale snad květy neoprší a včely svou práci stihnou.

Ačkoli bylo ještěrek, slepýšů, mloků i hadů etc kolem již před svatým Jiřím dost, na svatého Jiří přibyla další hadí epizoda.

Sobotu jsme strávili se stánkem a dílničkou pro děti na Dni Země v Oldřichovském ekocentru, když jsme se vrátili, ležela před domem tahle krasavice.

Nepřišla nás ale navštívit dobrovolně, přinesly ji naše kočky. Byla pochroumaná a tak jsme ji odnesli mezi kameny a listí, aby měla šanci se někam schovat. Nicméně kočky ji pokoj i přes opakované odhánění příliš nedaly a zmije byla i druhý den nedaleko, tudíž jsme usoudili, že je s ní amen. Odpoledne jsme zjistili, že má kocour Metoděj hlavu jako meloun, neb ho had pravděpodobně při některé z her uštknul. Po konzultaci s veterinářem jsme Metůdka nikam nevezli a doufali, že hadího jedu dostal co nejméně. Teď po dvou dnech je kocourek ještě trochu zpomalenější, ale otok je téměř pryč a Metoděj začíná vyvádět jako před příhodou se zmijí. Včera jsme ho viděli pobíhat po zahradě se slepýšem v tlamě, naděje a radost, že se alespoň poučil a všemu hadu podobnému se vyhne, tím trochu opadla.

Zaujala mě barevná rozmanitost letos spatřených zmijí, zatímco zmije ze sadu byla spíše hnědá s tmavě hnědou kresbou, svatojířská zmije měla krásně kontrastní světlou barvu s tmavou kresbou.

Fotka z loňského roku (kdy se mi poprvé podařilo zmiji vyfotit - vše naznačuje, že letos bude hadů opravdu víc, nebo si začínáme víc všímat ...), nevím, zda jde o (letos zpozorovanou) zmiji ze sadu, která se zatoulala k zahradě, nebo o jiného, podobně zbarveného jedince ...

Na Zelený čtvrtek jsem pekla jidáše. Tvarování těsta se ukázalo být větším problémem než jsem si myslela a času, trpělivosti a zejména zručnosti se nedostávalo ... proto ta malá tvarová rozmanitost. Jedli jsme je až večer a trochu netradičně u táboráku ;), zato v příjemné společnosti. Příprava těsta byla snadná, určitě na suroviny nenáročná dobrota i pro jiné příležitosti než je Zelený čtvrtek.

Recept je z této knihy H.Doležalové - nápady a návody uvedené v knize jsou prima, často z nich čerpám, bohužel je kniha obdařena značně blbým názvem "Nápady pro maminky na mateřské dovolené", což měl být asi ze strany nakladatele marketingový tah, na mě však působící zcela opačně. Nicméně knihu pro tvoření s dětmi etc. doporučuji :). Recept přepisuji, stejné a obdobné najdete i jinde volně na internetu ... 500g polohrubé mouky, 250ml vlažného mléka, 100g másla, 30g droždí, 70g cukru, 2 žloutky do těsta 1 na potření, špetka soli, citrónová kůra, vanilkový cukr - připravíme kvásek, utřeme žloutky, cukr a máslo, mouku smícháme s vanilkovým ckrem, citrónovou kůrou, špetkou soli. Vzešlý kvásek smícháme s moukou, utřenými žloutky, zbytkem mléka, zaděláme těsto, necháme 1hod kynout. Poté mírně prohněteme, tvarujeme (různých návrhů najdete na internetu, v časopisech či v knížkách o lidové tvořivosti spoustu, nejdřív jsem zkoušela být kreativní (ehm), ale nakonec jsem pokusy zrecyklovala a vyprodukovala jen ty krucánky, které vidíte na fotkách :)), necháme ještě chvíli kynout na plechu s pečícím papírem, potřeme žloutkem, pečeme při 180°C.

Do zelené polévky jsme s Emou nasbíraly pampelišku, jahodník, jitrocel, kontryhel, bršlici, kopřivy a sedmikrásky.

Zdobení vajíček bavilo i Emu, přiznám, všechno bylo na poslední chvíli, ale než přišli koledníci, tak jsme to stihly.

Oseníčko jsem měla zasít tak o dva dny dříve, ale i tak vzešlo pěkně.

Užívali jsme si barev, vajec, sluníčka a hmatatelné přítomnosti jara.

Přestože někomu z nížin se to může zdát pozdě, až nyní koncem dubna u nás začíná hlavní výsevní a výsadbová sezóna.

Protože jsme minulý rok až do prvního sněhu pracovali na novém přístřeší pro ovce, rytí zahrady nám zbylo až na jaro.

Za vydatné pomoci M. je již celá zahrada zryta a připravena na setí.

Zatím máme vyset hrách a bob, saláty a ředvičky, dnes byl kořenový den, tak jsme dali do země i mrkev a petržel.

Od kamarádů jsem přivezl minulý týden pluh, upravil jsem ho na tříbodový závěs za traktor a chystám se na zoraní pole. Uchycení tak jak je vidět na obrázcích nevydrželo, ale po zesílení to už orá použitelně.

Letos nebudeme dávat na pole žádné obilí, příští rok zkusíme nějaký ozim. Na poli tedy budou brambory, na kus chceme zkusit len.

S příchodem teplých dnů dokončuji vyčinění našich kožešin z ovcí a jehňat.

Přece jen máchat se s kožešinou ve studené vodě je příjemnější, když je venku teplo.

Neříkám, že se mnou vyčiněné kůže podobají práci profesionála, ale použitelné jsou.

Pro vyčinění používám sůl a síran hlinito-draselný, po stažení je potřeba kůži co nejvíce vyčistit od zbytků tuku a masa, poté posypat směsí soli a síranu a přehnutou nechat někde ve stínu ležet alespoň 14 dnů. Pokud se kůže dobře nasolí, tak to ani nesmrdí.

Po 14 dnech ještě vlhkou kůži poprvé peru a poté zpracovávám na improvizovaném koželužském špalku pomocí pořízu. Pořízem se natupo stahnou veškeré zbytky, nejhorší jsou rohy, které bývají málo prosolené a zaschlé.

Aby kůže při schnutí neztvrdla, je potřeba ji přetahovat jednou za čas přes nějakou ostrou hranu. Pokud přece jen ztvrdne, musí se nechat znovu rozmočit.

Zatím jsem zpracoval 6 kůží a žekl bych, že každá další mi jde lépe.

Jinak pro profesionální činění ovčích kůží a pro králičí kožky používáme pana Kubáta, http://www.rj-kubat.cz/.