Dárky už jsou nějakou chvíli rozbaleny, tak už to můžu odtajnit. Konečně jsem (po letech) dokončila svou první patchworkovou deku. Tady to začalo a trvalo to opravdu drahnou chvíli, než se z látek stala deka.

Všechny bloky jsem šila v ruce, ale se závěrečným sestavováním a velkým rovným šitím pomohl šicí stroj a především jedna zázračná údolní víla. Pod stromem se deka dostala ke svému majiteli (nikoli ta na fotografii, ta už svoji deku má ... a zas v tom má prsty ta víla ...) a teď už čeká jen na závěrečné prošívání, což je královská quiltařská disciplína, se kterou jsem dosud neměla tu čest. Tak se uvidí ... 

O domácím zpracování kůží by měl něco napsat Hynek. Je to totiž učiněná věda. Protože je tu k dispozici jemná kůže  z malého beránka, mám rozpracovaný projekt šití malých botiček pro malé batole. Návodů na šití botek je na internetu spousta (ostatně jako návodů na téměř cokoli), ale věčné vyhledávání a prohlížení návodů vede často k nedostatku času na samotnou akci ... či k paralýze z toho, kolik toho ti kolem vás dokáží. Takže spíš lehká improvizace na téma botičky. Nějak to dopadne, maximálně zjistím, že tudy cesta k doma dělané obuvi nevede :).

Ida má už druhou vestičku z merina, nemohla jsem si pomoci, i když je to vesta, kterou má pravděpodobně každé mimino bloggerského světa (návod v aj zde ). Plete se to snadno a rychle, což mi, jakožto pletařskému začátečníku vyhovuje. Mno, možná ještě udělám zelenou ;) ... ale pak se vrhnu do něčeho serióznějšího. Batole je stále v pohybu, vzdávám snahu vestu vyfotit. 

Brutnák je krásná rostlina, je značně životaschopný a tak ho máme ve fóliáku přebytek (nepěkně řečeno - zapleveluje). Ale jde sníst! Z mladých listů jde zhotovit jednoduchý salát s okurkovou chutí. Takže príma.

Taky tihle krasavci začínají v trávě vystrkovat své stočené lístky. A už je poznat, kteří z nich pokvetou. A protože se malý vemeník snadno ušlápne, či ho koza ukousne, tak do klece s ním, prozatím. Není klecový chov jako klecový chov ... Tak hlavně ať nám orchideje nezmrznou.

Doma šitá látková plenka. Šlo to pomalu, ale byl to prototyp a teď už vím jak na to. Materiál mám na další tři kousky a hromádu vkládaček.

Argument, že jsou látkovky drahé (myšlena vstupní investice) tím padá. Lze šít i ze starých ručníků, flanelových prostěradel etc. Overlock by byl supr, ale dá se to zvládnout i s klasickým šicím strojem. Vzorů je na netu dost.

O látkovkách jsem psala tady , až vymyslím nějaký funkční a originální (tj. neokopírovaný) střih, můžu se o něj podělit. Zatím šiju podle toho, co mám doma ...

Konečně hotovo ... tedy prototyp je hotov. Dva obdélníky z látky a kousek gumičky. Jenže já a šití. Kapitola sama pro sebe. I když snažím se a učím se. Chybami tedy. Mnohými. Ale což. O tom to je ;).

Ačkoli slunečných dnů právě ubývá, my tady Slunce obmýšlíme ze všech stran. Tajemná zákoutí energetické soběstačnosti máme téměř neprobádaná ... ale někde se začít musí.

Že má fotovoltatika své plusy i mínusy víme. Pro život na jižním svahu má však svůj smysl. Tak se ukáže.

Největší radost měla Ema. Z té veliké krabice, samozřejmě. Její domeček už stojí, nás stavění ještě čeká.

Trochu paradoxně až teď, kdy slunce čím dál tím víc těší obyvatele krajů velmi vzdálených, příspěvek o radosti z užitku ze slunečních paprsků. 

Ohřev vody sluncem se zatím velmi osvědčil. Vypadá to, že (pozdnímu jaru) létu (časnému podzimu) bez teplé vody je odzvoněno, ku potěše naší i návštěv nezvyklých děti/se nemýt. Pocit je to báječný, skoro bych tu básnila o tom, že voda ohřátá sluncem má jakousi novou kvalitu ;) ... 

Bude-li svítit, teplé vody bude dost a plány s ní jsou velké a mnohé ...