Od počátku prosince se sem chystám vložit příspěvek opěvující množství času, které ještě zbývá, než se začneme šťourat v hlíně. Opěvující proto, že šťourání v hlíně tehdy zrovna nedávno skončilo, já jsem během přástek namísto předení uspořádala a protřídila krabici se semínky a měla na duši takový pěkný pocit, že v únoru mě ruce jistě budou svrbět, ale teď (rozuměj tehdy) je klid, čas a sněhem pokryté prázdno. 

Vše je ale jinak, zima vypadá tak jak vypadá, takže to člověka láká a žene k venkovním pracím způsobem nebývalým, navrch je polovina února pryč, takže nám tu 

.: klíčí celery (první Neon, po 11 dnech v relativním chladu)

.: klíčí papriky (po 7 dnech v teple, nejlépe a nejrychleji k mému překvapení kápie Raduza, staré osivo z Německa zatím příliš neklíčí, nojo, hloupý, kdo nesemenařil, chjo)

.: klíčí lilky (po 8 dnech v relativním chladu, na český raný nedám dopustit)

A dnes vyseta rajčata (letos velmi velmi konzervativně 10 druhů, navrch samé profláklé klasiky, experimenty zase až příště). 

Tak ať vám to klíčí ... 

A ten prosincový přispěvek, který byl i o tom, jak nám to všechno rostlo a nerostlo loni, třeba příště. 

Brambory jsou v zemi - i za cenu pozdně večerního vyorávání brázd a časně ranního sázení. Taky zelí a spol. jsou v zemi. A první saláty na stole.

A protože jsme taky saláti, plánujeme dovolenou. Tak.

Předpovídané první mrazy nás donutily k akci. Sklidili jsme dvě přepravky zelených rajčat, hromadu lilků,kozí rohy, jalapeňos, papriky, poslední dýně, několik zatoulaných okurek, patisony, pár zbývajících cuket, většinu fazolí borlotti... (a prasátkům jsme hodili všechnu ačokču ;) ... Tím se ale kuchyně opět zanesla zeleninou a zbylou část dne jsme věnovali usilovné snaze o přesun zeleninové hmoty z kuchyně někam pryč.

Jakékoli neotřelé recepty zahrnující lilky či papriky vítám (především takové pokrmy, které jde zavařit či zamrazit, popř. přímo nějaký zajímavý návod na uchování paprik a lilků jako budoucích surovin či polotovarů). Zatím vařím různé obdoby leča, papriky mrazím. Slyšela jsem o sušení lilků, ráda bych i vyzkoušela, ale obávám se, že na mě pak sušené lilky budou jen vyčítavě hledět z jakési pěkné sklenice ... používáte někdo sušené lilky?

Zavařili jsme první dávku okurek. Sklidili jsme část mrkví. Sklidili jsme česnek. Ojídáme rybíz. Na poli jsme sklidili vodnici ... a žampióny. Těch tmavých výborných žampiónů bývá hojně i ve stodole. Je to taková čistá radost sklízet něco, co je nejen dobré, ale navrch co jste ani neseli a neopečovávali. Co roste tak nějak samo, dle vlastního rytmu, jen pro nás nahodile. Lákalo by mě mít pěstování hub víc pod kontrolou, ale takhle je to takové milé :). 

Kozel Mates se u nás docela zabydlel, ale zatím si nejsme příliš jisti, zda došlo k tomu, kvůli čemu je kozel tady :). Kozí říje je pro nás krajinou téměř neprobádanou a Meruňka je velmi tajuplná. Zato Sněženčina kůzlata rostou a měla by být co nejdříve odstavena, dojit Sněženku je zatím ale učiněná akrobacie, tak jsme trochu zvědavi, jak to s kozím mlékem bude.

Sýry, sýry, sýry. Zkouším archivní kousky, snad je nesníme předčasně. Pokus o penicilíňáky málem skončil u prasátek, teď mi roste a snad zraje v sýrařské lednici, ale jasný úspěch to není ... dám druhý pokus. Když dělám ovčí tvaroh, voní celá kuchyně. Je to lahoda. Chutná dokonce i mojí mamince, což beru jako velkou poctu. Vůbec je to sýraření letos takové voňavé a radostné.

Karličku navštívil pán s termoskou. Trochu neromantické, ale nejsnáze realizovatelné připuštění naší jalovičky. Jak bude úspěšné, a zda pán s termoskou zase znovu přijde, uvidíme za pár dní.  

 Na poli toho po jarním suchu, následném pozdním červnovém mrazíku a po něm následujícím náporu doprovodných rostlin příliš nezbylo ... tak uvidíme jak s fazolemi. Taky božsky kvete cibule zasazená na semeno. Dílčí úspěchy se také počítají.  

Jeden z posledních příspěvků k tématu kukuřice. Slibuji :). Stručné instrukce k setí a případnému semenaření. 

Semena, těm z vás, kterým jsem je slíbila, pošlu počátkem dubna. Díky za trpělivost!

Kukuřice Malované hory:

Vysévá se v období  cca mezi 1. a 5.květnem přímo do půdy.

Řádky cca 90cm od sebe, 3 semínka na stopu, tj. cca 10cm od sebe.

Kompost ano. Čím lépe se postaráte, tím lépe, samozřejmě. Ale všeobecně jsou Malované hory poměrně nenáročné.

Semeno zasejeme cca 3cm hluboko, přihrneme.

Vhodným útvarem vysazovaného pole je co nejlepší čtverec – rostliny jsou si oporou, opylí se, vytvoří si vlastní mikroklima. Tj. vyhněte se pěstování v samostatné dlouhé řadě (či dvou).  

Když mají rostliny cca 15-20cm, vyjednotit - 1 stopa 1 rostlina.

Pozitivní selekce – tj. nechat ty hezké, i když jsou hned vedle sebe - udělat prostor po stranách.

Když je kukuřice po kolena, přihrnout, zabrání se tím vyvracení.

Není třeba zalévat. (To jen kdyby vás to napadlo.)

Plečkovat je prima.

Tři sestry? Zkuste, musíte-li, ale v našich podmínkách smíšené pěstování fazolí, dýní a kukuřice příliš nefunguje, spíše nedoporučuji. Zasaďte dýně a fazole po okrajích kukuřičného pole, sestry si alespoň popovídají ;).

Základy semenaření:

Semenaření je poměrně složitá záležitost, níže jen základní pravidla pro ty z vás, kteří mají nutkání se do toho sami pustit. Zdrojů na internetu i literatury je dost, neváhejte a poučte se! :)

Všeobecně doporučujeme, abyste si semena obstarali od pěstitelů s co největší pěstební plochou (tj. velkým množstvím rostlin), u kterých předpokládáte, že dbají na základní šlechtitelské zásady.

Tady upozorňuji, že veškerá semena Malovaných hor, která lze získat zdarma od nás, pocházejí od Aleše Heulera. My sami Malované hory nepěstujeme, experimentujeme s odrůdou Dwarf, která je menší a má ještě kratší vegetační dobu.  Semena odrůdy Dwarf nezasíláme.

Chcete-li si nechat semena pro další výsev, minimální výměrou, na které byste měli kukuřici pěstovat,  jsou 1-2 ary.  Zcela minimální množství pro zachování genetické rozmanitosti je 200 rostlin.

Všechny druhy kukuřice se vzájemně kříží. Kukuřice se opyluje větrem, pyl je lehký a dokáže překonat velké vzdálenosti. Doporučuje se odrůdu izolovat na vzdálenost 3km od jakékoli jiné plochy osázené kukuřicí. Kukuřice geneticky velice rychle degeneruje. Při nevhodném semenaření může dojít k znehodnocení odrůdy již během jedné generace. Tj. ze semen vzejde kukuřice s jinými vlastnostmi (nejde jen o barvy, ale především o vegetační dobu, vzrůst rostlin, výnosy (tj. počet palic), nároky na půdu etc). Nehrozí jen případná kontaminace konvenčními druhy z velkých polí, ale i kontaminace byť několika hobby kukuřicemi jiné odrůdy (cukrová etc), kterou máte o záhon vedle ...

Kromě izolace prostorové lze využít i izolaci časovou (např. pokud vámi pěstovaná odrůda kvete dříve/později než ostatní ).  Problém jak zjistit a zabezpečit.

Na semenaření bereme palice z prostřední části pole (vhodné je vynechat 4 řady ze všech stran pole), z rostlin, které mají (alespoň) 2 pěkné klasy.  Klas musí být zralý, dlouhý, pravidelný, nedeformovaný (krut řad semen, různě velká semena).  Vhodné je při selekci upřednostňovat dobře se loupající klasy (symetrické řady). Dobré je zachovat co možná nejširší zastoupení barev, včetně dodržení poměru. Z naší krátké zkušenosti s Malovanými horami v Čechách se zdá, že mimoděk dochází k selekci (a tudíž k dominanci) některých barevných kombinací, s převládající tmavě červenou barvou. Některé barvy, které se u Malovaných hor v zahraničí vyskytují, jsou v Čechách chybějící či raritní (odstíny modré, zelené, oranžové).

Z klasů vybraných na semena odstraníme několik horních i spodních řad semen (hlavičky a patičky), tj. ponecháme střední část klasu s pravidelnými, stejně velkými semeny.

Sebraná semena ze všech palic důkladně promísíme, abychom předešli výsevu semen z omezeného množství klasů.

Tak ať vám to roste!

... celé pozdní léto jsme si, žijíce v přebytku, s pošklebkem říkali, že kadeřávku máme zasazeno příliš. Tedy více než tři kytky ;). Teď jsme z něj měli velikou radost. Před obdobím pojídání bršlice a mladých kopřiv je tu tedy z pod sněhu vydolovaná, svěží a velmi chutná opravdová čerstvá zelenina! 

 Máte-li kadeřávek (ať už čerstvý nebo mražený) rovněž k dispozici, najdete na našich stránkách pár zajímavých receptů tady.

Protože přišla doba zpracovávání úrody pozdního léta, tráví se v kuchyni téměř každá volná chvíle. Čekajících projektů je tolik, že se ani ke všem nedostaneme (prošvihli jsme například letošní úrodu bezinek, chjo). Ovce dojíme už jen jednou, takže sýrů je čím dál tím méně, pozornost je trochu roztříštěná, takže velká část mléka našla svoji finální podobu ve formě tvarohu. Ale taky dobrý ;).

Chleba, chleba, chleba! ... chutná skvěle, akorát se mi nějak nedaří najít rytmus v přípravě těsta a pečení tak, aby byl k dispozici stále...

Jinak kuchyni vládnou rajčata. Červená, zelená i ta něco mezi. Vládnou momentálně mnoha hrncům a také prostoru na parapetech. Připravili jsme univerzální rajčatovou omáčku (s variantou pálivá a kari), která se zavaří a uskladní na zimu. Zkusili jsme také domácí kečup, z hrnce chutná dobře, uvidíme jak se osvědčí na stole. Recept: Na 1kg rajčat 1 velké jablko, 1 velká cibule, menší lžíce soli, cca 65ml octa, cca 65g cukru v závislosti na sladkosti/kyselosti rajčat a vlastní chuti a dále taktéž dle vlastní chuti: česnek, pepř, paprika sladká i pálivá, chili, kari, hřebíčky, skořice, nové koření - zkrátka jak myslíte a co vám chutná, určitě lze vymyslet i obměny s různými bylinkami, přidat papriky či co já vím ... vše vařit pod poklicí cca 90min, rozmixovat, důkladně propasírovat a dále vařit bez poklice do dosažení žádoucí hustoty. Rozlít do sklenic a sterilovat cca 15min při 80°C. Vzhledem k tomu, že se objem vařením dost zmenší, doporučuji dělat z více dávek najednou. Hledám vhodné recepty na zpracování zelených rajčat, znáte-li nějaký zajímavý, ozvěte se.                           

Dalším projektem s nejasným koncem je šípková marmeláda. Přemýšlíme horem dolem jak se vyhnout pracnému odstraňování zrníček, šípek po šípku... Postupuji děsivě pomalu a připadám si neohrabaná :). Hlavou se mi honí vzpomínky na pěkné vypasené šípky růže svraskalé (Rosa rugosa), které takto čistit musí být oproti našim malinkatým divočákům procházka růžovým sadem ;). Mno nic. Trochu zápolím s myšlenkou všechny šípky prostě hodit do hrnce a hotovo ... i když před tím recepty varují, hmm ... uvidíme. Trpělivost růže přináší, že. Zase nezužitkovat všechny ty šípky, které jsme s Evou (znovu díky!) natrhaly by mi přišlo škoda. Už jen kvůli těm popíchaným a podrápaným rukám :). Takže alespoň sušíme na čaj a o zbytku rozhodne zítřek.

Zmrazili jsme sklizeň celeru. Nejprve jsme plánovali celer uskladnit do sklepa, ale protože se na našem celerovém záhonku na zimu vykrmil a zazásobil jakýs hlodavec, dali jsme přednost tepelné úpravě a následnému zmrazení celeru. Část celeru jsem nakrájela na kostky, část na plátky, něco nastrouhala nahrubo. Snad se časem dostaneme i k plánovanému namíchání zeleninových směsí...

Tak tolik za posledních pár dní. K zářijovému experimentování v kuchyni se snad časem dostanu.

Letošní bahnění zahájeno pěknými trojčaty! Hurá! Matadorka Andula vykouzlila tři potomky (potřetí v řadě), 146 dní od přidání berana do stáda. Tím nám začalo období pobíhání kolem jehňat, snad to bude pozvolné, radostné, bez velkých dramat. Zdravíme do Pejškova a těšíme se na zprávy o jejich přírůstcích!

Dnes ráno se Karle narodila zdravá černá jalovička. Karla je čistokrevná holštýnka, již podruhé ale porodila v 289.den březosti, takže jsme několik dní čekali s narůstající netrpělivostí. Příroda zkrátka bere všechny ty průměry, výpočty a tabulky s rezervou.

Minule na pastvině, tentokrát ve stodole (zvolila kráva sama). 

Při pohledu do kalendáře připadlo jalovičce jméno Leontýna. Hmmmm. No, oči na to má. A nohy skoro tak dlouhé, jako Tina Turner ;-). Tak zřejmě nejspíš Týna. 

Nabízíme strakatou, tříměsíční,  chovnou sviňku. Matka 100% kanadské pastevní prasátko, otec 100% vietnamské prasátko. Sympatická, čilá, největší z vrhu (váha v cca 70 dnech 13kg). Tak se ozvěte!

Takhle to vypadalo na pastvině - krása, ale také čas nejvyšší zavést všechny ty duše pod pořádnou střechu :). 

Pokus vejít se naráz k jednomu korytu :).

Domů musela po svých i Karlička. K nám nahoru do kopce, po ledovaté silnici, navíc s tím prudkým světlem zalévajícím bílou krajinu.

Ale zvládli to všichni. 

Kokoska se předevčírem tvářila důležitě, včera usilovně stavěla pelíšek a dneska po čtvrté hodině přivedla na svět půvabná selátka.

Napočítali jsme jich sedm, ale jisté to ještě není, nechceme prasničku rušit, pohledů na mláďátka si snad ještě užijeme dost. Kromě po tátovi vietnamákovi černých prasátek máme pár prasátek po Kokosce strakatých, jaká bývají prasata kanadská pastevní.  Prasnička je klidná, jen leží a vystrkuje cecíky, právě narozená prasátka mají zjevně přesné instrukce co dělat, leží těsně vedle sebe u mámina břicha a maximálně se pošťuchují v boji o volný struk.  

Přípravy stodoly na zimu vrcholí. Kluci vykydali, teď se věnují vymýšlení a přestavbám vnitřních stání pro zvířata. Do stodoly se letos kromě ovcí, koz a krávy musí vejít i sviňka. Jo, a králíci, samozřejmě. A možná husy. Ale to předbíhám :).

Kydáme jednou ročně. Na jaře pouštíme na vysokou podestýlku po našich milých přežvýkavcích prasátka. Ta za půl roku podestýlku krásně zkypří a rozryjí, takže se nekydá hnůj, ale vyváží pěkný kompost. Úžasný nápad. Bez prasátek se kydání občas neobešlo bez krumpáče, teď je to sice stále práce náročná, ale v porovnání mnohem lehčí. Prasaty přerytý hnůj jde rovnou na záhony. Možná jsem to tu už zmiňovala - někteří hospodáři během zimy do vysoké podestýlky občas rozhodí hrst kukuřice, která má později prasata motivovat k rytí. My máme zjevně prasata dost motivovaná i bez kukuřice, ale jistě to s kukuřicí funguje skvěle.

Kromě vyklízení hnoje kluci dodělali na stodole střechu, pokryli plechem i tu část střechy, kterou jsme původně zamýšleli osadit rozchodníky. Se zelenou střechou budeme počítat tedy někdy příště.

Na začátku roku jsme koupili tři selátka kanadského pastevního prasete. Jedna zabíjačka byla v srpnu, druhá minulý týden. Poslední prasátko jsme jeden den v létě narychlo vezli na námluvy. Byla to trochu loterie, jestli jsme správně odhadli, že se sviňka bouká plus otázka jak bude reagovat na nepohodu z převozu ke kanečkovi a pobyt v cizím prostředí. Teď má bříško až k zemi a my před sebou přibližně deset dní zvědavého očekávání. Snad vše půjde dobře. Pro Kokosku (tak se naše prasnička jmenuje) jsme ve výběhu přistavěli novou boudu.

Karličku jsme po neúspěšných pokusech o o inseminaci dovedli k býkovi. Kluci s ní šli 2.5km pěšky, zvládli to za cca 40min, což je pěkný čas, Karla šla na ohlávce klidně byť svižně, a tak byli naštěstí splavení dvounozí výletníci více než čtyřnozí. Trochu jsme se obávali jak bude Karla s býkem vycházet, ale obavy se nenaplnily a vše zatím působí idylicky. Býk je fešný aquitainec, tak to teď necháme chvili v rukou přírody.

Z Moravy nový Belgický obr do chovu. S Květošem stylově autobusem.

Zdá se, že když se věci konečně dají do pohybu, mají nutně jistou setrvačnost. Střecha je nějakou dobu až na drobné detaily hotova, ale úsilí, se kterým se na ní pracovalo, se rovnou přelilo do dalších dlouho plánovaných projektů. Musíme dříve či později nějak přibrzdit, aby nás ta nabytá hybnost nakonec nepřeválcovala.

Kluci úspěšně pokračují ve stavbě "letního" kurníku. Čekají nás přesuny a přeskupování, naše hejno drůbeže teď, ač se to nezdá, čítá 62 krků. Stále jsem se neodhodlala k roztřídění posledních kuřat, tudíž se, co se počtů slepiček a kohoutů týče, nechávám ještě chvíli v blažené nevědomosti.

Krmíme včely. Kozička Veverka našla nový domov v Křižanech. Rotavátorem jsme zpracovali dolní i horní pole. Hynek pokusně vymlátil část žita. Poslední dny byly také ve znamení masa ... zabíjeli jsme králíky, kozlíka, prasničku, v nejbližších dnech jsou na řadě zbývající beránci. Posekala, nasušila a nabalíkovala se otava. Znovu se sklízela mrkev, těch pár, co vykvetlo dělá alespoň parádu ve váze. Návrat horkých letních dnů a domácí javorová zmrzlina. Vařili jsme kečup ve větším než malém množství. V sušičce další dávka zeleniny na domácí polévkové koření - úžasná věc, jen poměr váhy použité zeleniny a výsledné váhy nasušeného koření trochu drásá.

Byla nálada na muffiny ... nejdřív sladká klasika, k večeři cuketová alternativa (nastrouhaná cuketa, vejce, nastrouhaný sýr, strouhanka ... opět snědeno před nafocením :)). Pokus o sýry s bílou plísní se z jasného neúspěchu změnil na docela slušný úspěch, příší dojnou sezónu se výrobě plísňáků vyhýbat rozhodně nebudu. Letos jsem ze sýrů dělala převážně polotvrdé zrající a s výsledky jsem spokojenější než s čímkoli co jsme zkoušeli dosud. Po odstavu kůzlat jsme začali dojit i kozu, děláme teď tedy i kozí sýry, i tam preferuji cestu tvrdších kousků. Ovčí a kozí mléko nemíchám, tudíž se jedou vždy dvě várky - trochu pracnější, ale ovčí a kozí sýry jsou prostě jiné a tak je rozmanitost na stole o to větší.

 Ze skromné sklizně bobů jsme uvařili foul medammas - vařené drcené boby, ochucené olivovým olejem a směsí koření. Bylo to dobré a je to rozhodně argument pro pěstování bobů i v letech příštích.

Čeká nás záplava žlutých fazolí ...