... ostatně jako téměř vždy. A navrch letos tak dlouhý (a tedy časný) advent.

Po dva předchozí roky jsme používali stejný obálkový adventní kalendář. I letos mi ho bylo líto vyhodit - poslouží tedy jako kalendář aktivit/návrhů toho, co můžeme daný den s Emou dělat. Protože se Ema těšila na "čokoládová okénka" a čokoládové adventní kalendáře z obchodu nám přišly obludné, vyrobili jsme kalendář z krabiček od sirek. Krabičky jsem nalepila na tvrdý papír, pro 24.12. zvolila větší krabičku, vrchní stranu jsem polepila obrázky (pro zvídavé - je to Tizian). Čokoládu z kýčovitého santaklausovského kalendáře jsem prostě vyloupala a přendala. Vypadá to domácky a mnohem vánočněji ;).

                                                                                                                                                                                                                                    Pardon, foceno večer, napravím.

Taky jsem se (na poslední chvíli) pustila do trochu náročnějšího adventního projektu, který sice na první pohled trochu připomíná velikonoční dekoraci, ale v těch (nenápadně) očíslovaných oříškách se každý den pro Emu skrývá figurka do malého betléma ... hmm, nejsem žádný zdatný umělec, navrch vymodelovat postavičku tak velkou, eh, tedy tak malou, aby se vešla do skořápky vlašského ořechu se zdálo chvílema zcela nad moje schopnosti ... ale nějak to je. Nacpáno do ořechů, výsledek vyfotím, až to Ema postupně vylouská. Pověšeno na březové proutí spolu s loňskými hvězdičkami z čajových svíček.

No a věnec se do adventní večeře také nakonec stihl, i když horkou jehlou, po dvou letech fialové návrat k bílým svíčkám.

Sundali jsme všechny podzimní dekorace a zapálili františek. Ještě působí trochu zvláštně až nepatřičně, ty první stopy blížících se Vánoc, ale snad u nás všech, bez ohledu na věk, nějaké to těšení s tou první zapálenou svíčkou začalo.

A jinak? Za námi příjemný víkend s příjemnými lidmi, pouštění draka, Ema poprvé v sedle ...

Spojeno programem Panorama Factory, perfektní práce.

Kromě potravinové soběstačnosti je energetická soběstačnost dalším lákavým cílem.

Energetickou soběstačnost můžeme rozdělit na dva okruhy, teplo a elektřina.

Co se týče tepla, tak toto řešení je jednoduší.

Dřevo je jasný zdroj, úsporný zplynovací kotel.

Vaření

Kromě vaření, pro nějž používáme plynovou bombu, jsme v této oblasti soběstační. Topení v zimě a na podzim je celkem v pohodě, problematičtější je ohřívání teplé vody v létě. Uvažujeme o teplovodních solárech. Deskové.

Elektřina

Za námi perný víkend.

V sobotu jsme byli na velmi vydařené rodinné akci - rodeu v Arnošticích. Těžko říct, co si představíte, ale bylo to skvělé. Nešlo (samozřejmě) o rodeo amerického střihu, ale i tak byly na farmě v Arnošticích k zahlédnutí mnohé honácké klobouky a pláště. Navrch trochu parádní country hudby ... stále to není váš šálek čaje??? :). Tak ještě jinak. Výborný guláš, dýňová polévka, vafle. Hodně milých lidí. Spousta dětí. Psi. Krávy a telata, koně. 24 soutěžících týmů a 7 disciplín. Na tuto roční dobu obstojné počasí. Ne všude platí, že český venkov nežije ...

Cíl jsme si dali smělý - když 24 týmů, tak budeme 8. nebo lepší ;). Týmy byly smíšené a různě velké, malé i větší rodiny, skupiny přátel. Náš tým (2 dospělí a dvě děti) patřil k těm menším. Disciplíny - lukostřelba, hod podkovou a tlučení špačků, věšení prádla ;), překážková dráha, přetahování traktoru, nahánění telat, hod lasem. Něco nás zaskočilo nepřipravené, ale v lecčem jsme bodovali :). U traktoru jsme neměli šanci. Přelézání obřích balíků s dítětem v šátku či ručkování s Emou visící na zádech bylo mezní, ale porotu zaujalo ;). Silná stránka bylo laso. A prádlo ;). ... a vůbec bylo to zábavné a o to šlo.

Střílet z luku se ještě nějak dá, ale traktor ve dvou ověšeni dětmi neroztáhnem...

Soupeřící týmy při věšení prádla a při závěrečném pařelézání balíků na překážkové dráze.

Vylosovali jste si číslo jedné z krasavic. A šup s ní do ohrádky. Trestné body za rozběhané stádo, jinou kravku v ohradě apod. Takže hlavně žádné zmatky.

Soutěžením jsme se dost vyčerpali ... tedy Emě zbylo ještě dost sil na nekonečné lezení, skákání a pobíhání mezi balíky slámy. Guláš to trochu spravil, ale ramena a naražený zadek ještě trochu cítím ;).

... jo a byli jsme osmí :). Takže těsně, těsně, ale cíl splněn.

Děkujeme za pozvání a příští rok přijedeme a možná si dáme laťku výš ;).

Znovu jsme zaléčili včely, pokročili jsme ve zpracování kůží z prasniček. Z bazénu jsme vylovili a následně dle nejlepšího vědomí a svědomí ubezdušili kapra. Zítra bude rybí polévka. A propos - dodělali jsme domácí polévkové koření. Zasadili jsme česnek. 

                                                                                                               Rozdělování stroužků, každý jak umí.

Načesali jsme darovanou hnědou vlnu (Zwartbles), Hynek testuje nové řezbářské nože, vyřezal pro holky jednoduché dřevěné hračky z lipového dřeva.

Na krátkou nedělní návštěvu zavítal kozlík od J&M, musíme kozy více sledovat a až bude čas, vyrazíme na námluvy.  

Možná je taky na čase oživit dávnou inspiraci z časopisu Hobby Farm a vycvičit si "pack goat" neboli jakéhosi kozího šerpu ;) ... tedy, stačila by i koza do tahu. Za pomoc do kopce děkujeme.

Je půlka listopadu pryč a my pořád ještě zavařujeme. To mě, přiznám, trochu zaskočilo. Už někdy od září jsem si říkala, že už jenom nasušíme houby ... Dneska z víc než tří kilo rakytníku marmeláda. A ještě zbývá jablečné pyré ... To jsem z toho .. jelen :).

Krásné podzimní dny se střídají s ledovými ochutnávkami zimy. Včera sluníčko, dneska mrazivo. Nezmrzneme zítra na lampionovém průvodu? Kdepak, a když, tak se pak rozehřejeme s ochotníky na zkoušce. Těším se na vás. 

U příležitosti toho, že mi venku na věšáku poprvé zmrzlo prádlo chci napsat něco o látkových plenkách ;).

Můj obdiv a velké díky za inspiraci a podporu mají "látkující" rodiče v okolí, a že jich není už zas tak málo. Mě látkovky zaujaly už před tím, než se narodila Ema, zjistila jsem si první-poslední, nějaké látkové plenky koupila, Ema se narodila, ale ouha. Nejprve se mi miminko zdálo do plenky nějaké prťavé, pak zapracovala pohodlnost a skončili jsme u papírových ekoplen. Jenže co si budeme říkat, jak podotkla jedna moje známá, která se pokusila údajně kompostovatelné ekopleny opravdu zakomponovat do rodinné kompostovací hromady, i po několika letech se zdá, že z plen je kompostovatelné právě jen ono ...

Látkování mi po zkušenosti s papírovkami přišlo vlastně zbytečně komplikované, ale přesto jsem si říkala, že dám ještě jeden pokus. Pleny byly koneckonců doma v šuplíku. Teď máme za sebou čtyři měsíce používání látkových plen, a můžu jen říct, že cesta zpátky už pro mě nevede.

Látkování má svá úskalí, často se pere, prádlo se musí někde sušit, plen musí být dost. Nechcete-li si pleny sami ušít, je počáteční investice také poměrně vysoká (i když se časem v porovnání s papírovkami vyplatí a pleny lze použít pro další děti). Látkovky sice netvoří takové haldy téměř věčného a odporného odpadu (a že ho je), ale v potaz je potřeba brát spotřebovaná voda a el. energie ... nicméně je to krok správným směrem. Bezkonkurenční je v tomto ohledu tzv. bezplenková metoda, ale tam jsme ještě nedospěli. Principy chápu, asi by to bylo v souladu s naší snahou o kontaktní rodičovství, ale třeba zas příště, jo? ;)

Předností látkování je taky dost, látkovky jsou mnohem příjemnější na dotyk, podle mého pozrování i pohodlnější pro dítě, jen tak neprotečou nohavičkami, neobsahují žádné absorbční gely a chemikálie. Oproti rozšířenému klišé se (alespoň to naše) dítě nijak nadměrně nezapařuje, v pohybu mu rozměrnější plenka nebrání. Frekvence přebalování není nijak dramaticky vyšší. Navíc péčí o pleny a praním se trpně netráví dlouhé chvíle, jak by se mohlo zdát. Nežehlím a nežehlila jsem ani pro novorozeně, bez újmy na obou stranách. Příjemné a přiznám, že pro mě i překvapivé, bylo zjištění, že svrchní kalhotky z ovčí vlny neprotečou ...

A dnes mi pleny venku zmrzly, byť jen lehce. Věšák se tedy přestěhuje do chodby či na půdu. Když je prostor, zvládnout se to dá. Jak se zdá, šlo jen o ten první krok ...

Dnes byl první opravdu chladný, na blízkou zimu upomínající den. Od rána do večera lezlo za nehty a narozdíl od předchozích dvou dnů, kdy jsme se těšili z podzimního sluníčka, jsme se tentokrát i my ztráceli v inverzní mlze.

Hynek se věnoval práci na stodole a poslednímu moštování, já jsem doma zpracovávala rakytník a ze sušené zeleniny a bylinek vyráběla domácí polévkové koření.

Už se vůbec nedivím, proč jsou výrobky z rakytníku tak drahé, potvory bobule ze zapeklitě trnitých větévek nejdou a nejdou, bez ohledu na zvolenou techniku :). Možná někdo víte, jak na to? Rakytník hojně plodí, ale náročností zpracování ho trumfnou snad pouze šípky. Zítra z otrhaného rakytníku uděláme nějaký podzimní životabudič, ze zbytku bude marmeláda.

S velkým očekáváním dorazila zásilka vlny na pletení z Turecka. Jen pro představu, v pátek odpoledne byla ještě v Istanbulu, v sobotu dopoledne už v Lipsku, z Lipska to do Liberce trvalo zbývající dva pracovní dny. Nojo, ale je tady. A je krásná. Krásná. Úmyslně jsem vybírala jen přirodní materiály, většina je směs alpaky, merina a hedvábí. Nejde srovnávat s tím, co se u nás nabízí v obchodech, navrch za hubičku. Teď jen něco uplést, žejo ;). Tak uvidíme.

Před pár dny jsme ze skleníku sklidili poslední papriky, nějaké jsme naložili a zavařili, zbytek postupně ujídáme.Většinu paprik jsme sklidili ještě zelených, teď se krásně vybarvují na parapetu. Nevěřila bych, že v Čechách lze vypěstovat tak dobré papriky, ale proč ne, když na to jsou ve skleníku podmínky, člověk je asi zblblý tím, že barevná paprika musí být ze Španělska, nebo jak :).

Lovím v paměti foťáku co se ještě událo ... zaléčili jsme včely, poklidili tu i onde, připravili dřevo ... atd atp

Probrala jsem část ostříhané vlny - u mladých jehnic šlo o první stříhání, tedy vlastně o odrostlou jehněčí vlnu, nádhera. Práce s vlnou, i takhle základní jako je hrubé čištění, je krásná. Vlna voní (ať si říká kdochcecochce), a i přesto, že máte za chvíli ruce celé od lanolinu, je na dotek příjemná. Je to jako probírat se vlasy andělům. Plány jsou veliké, i když jde jen o vlnu z fríšek ... plány mohou být veliké, ne? Plány mají být veliké, ne? ;)

Ani jsme se neotočili a další týden je pryč.

Postupně se připravujeme na zimu, postavili jsme přístřešek na přikrmování senem na pastvině.

Připravujeme pro ovce stodolu na zimu a opravujeme ploty na za domem, kde budou mít zvířata zimní výběh.

Konaly se ovčí hody a první hraná venkovní zkouška kateřinského ochotnického divadla.

Ze skleníku jsme vyklidili rajčata a lilky, zbyla tam už jen divoká rajčata a papriky.

Ještě než začne mrznout bychom chtěli trochu vylepšit stodolu, připravit pro lepší okna a případně i kus nahodit.

Jsou na mě dvě ... někdy se tváří jako zlatička ...

... ale pak se sednice náhle změní v pirátské doupě ...

Posíláme srdečné zbojnické pozdravení!