Začínají dozrávat žluté fazolky. Srdce i chuťové buňky plesají. Tatam je horlivý odpůrce (zelených) fazolí ze školní jídelny. Je ze mě fazolomil. Hovězí, nové brambory a žluté fazolky - jen tak povařené, se solí, pepřem a máslem. Paráda.
Podle receptu v komentáři k minulým bedýnkám jsem upekla kynutý švestkový koláč. Hotový byl ve třičtvrtě na deset v noci ... a takhle vypadal už ve čtvrt na jedenáct ;). Děkujeme, sem s dalšími recepty a nápady.
Na plotně druhá várka rybízové marmelády. Na stoličku k mlýnku si vyleze už i Ida, slézá s ledovým klidem, jen já trnu. Ida a stolička ... hmmm, během 14 dní už jí v papule vylezla třetí - kdeže trojky, jak jsem si myslela. I dětství má své úskalí.
A dneska k večeři lilky a mladé cukety, jen tak osmažené na pánvi, potřené česnekem utřeným s kořením a olivovým olejem ... s rýží.
Nojo, česnek ... není snad farmářský blog, kde by se v poslední době neobjevil česnek ... tak taky s trochou do mlýna ... i když dnes jsme sklízeli mangold a jarní kapustu ...
Chodit na zahrádku je teď velká radost a bez košíku to ani nejde. Šťastné období sklizně a kolotoče zpracovávání sklizeného je tu. Zvláštní potěšení z nadbytku pomalu vystřídá zoufalost z přebytků ... ale strávníků je v domě i na dvoře dost.
Penicilíňákům je v mléčné lednici zima a tak obrůstají a zrají velmi, velmi pomalu. Trochu teď nevím co s nimi, chtělo by je to nechat dozrát v teplejším prostředí, asi zítra v rámci experimentu zakrojíme ...
Karličku znovu navštívil pán s termoskou, snad tentokrát úspěšně.
A to je letem světem z událostí pro dnešní večer vše :).