Blog spí, ale my rozhodně nespíme. Tedy trochu spíme ... a možná bychom spali ještě o trochu víc, ale sladit spánek všech členů rodiny není zrovna snadné, takže často když někdo chce, zrovna nemůže, a naopak ..., ale to znají všichni rodiče, tak konec remcání.
Uvázaná Karla sleduje vykládku právě přivezených černých ovcí. Bílí vs černí, zatím se drží barvy :).
Nepsalo se tu třeba, že jsme po čtyřech letech poprvé na víc než čtyři dny opustili hospodářství a zajeli se podívat do francouzské Provence. Možná to někteří z vás podle fotek vinic a camargských koní poznali. Byla to paráda. Zaujala nás rýžoviště (jojo, ta obilnina z hádanky byla rýže), solné laguny, prosluněné kopce, dobré jídlo, moře. A jsme zas moc rádi doma :).
Přišel podzim, s ním druhý sousedský bleší trh, druhé představení sousedského ochotnického divadla, setí ozimé pšenice a žita, sklízení brambor, dýní, fazolí a plodin druhé trati, nakládání zelí, moštování, houbařské výlety.
Taky tu byly další (a další) děti na exkurzi o včelách nebo o hospodaření, zvířatech a původu jídla.
K velké radosti octomilek semenaříme rajčata, sice v menším rozsahu než loni (protože semen je z loňska dost), ale přeci.
Z dovolené dovezeného mýdla jsem udělala další mýdlový sliz ...
... taky jsme byli na příjemném výletě spojeném se stejně tak příjemnou návštěvou ...
... ochutnali jsme doma dělanou šunku z našeho vepřového (příště zkusíme sami).
Nepřestávám žasnout nad neutuchající záplavou stále dorůstající brokolice, vděčná za to množství pozdní čerstvé zeleniny, na které budeme za pár měsíců jen vzpomínat.
... a zase se to sem všechno nevchází, mišmaš fotek a útržky vzpomínek ... ale snad s přicházející zimou bude víc času na nějaké rozjímání :). Pěkný podzim všem!