V lese. S pekáčem rybízového koláče. S milou společností a pomocnýma rukama. 

Nevím, zda jste zachytili naše jarní potýkání se se zhotovením optimálního dojného místa. (Které nerozbijí ovce ani Karlička. U kterého lze ovci přikrmit aniž by jí příkrm sežrala jiná. U kterého lze dojit.) Funguje to velmi dobře.  Jen se všem chce tolik moc dovnitř, že přes čekající frontu není našeho vrchního dojiče téměř vidět.

Zavařili jsme první dávku okurek. Sklidili jsme část mrkví. Sklidili jsme česnek. Ojídáme rybíz. Na poli jsme sklidili vodnici ... a žampióny. Těch tmavých výborných žampiónů bývá hojně i ve stodole. Je to taková čistá radost sklízet něco, co je nejen dobré, ale navrch co jste ani neseli a neopečovávali. Co roste tak nějak samo, dle vlastního rytmu, jen pro nás nahodile. Lákalo by mě mít pěstování hub víc pod kontrolou, ale takhle je to takové milé :). 

Kozel Mates se u nás docela zabydlel, ale zatím si nejsme příliš jisti, zda došlo k tomu, kvůli čemu je kozel tady :). Kozí říje je pro nás krajinou téměř neprobádanou a Meruňka je velmi tajuplná. Zato Sněženčina kůzlata rostou a měla by být co nejdříve odstavena, dojit Sněženku je zatím ale učiněná akrobacie, tak jsme trochu zvědavi, jak to s kozím mlékem bude.

Sýry, sýry, sýry. Zkouším archivní kousky, snad je nesníme předčasně. Pokus o penicilíňáky málem skončil u prasátek, teď mi roste a snad zraje v sýrařské lednici, ale jasný úspěch to není ... dám druhý pokus. Když dělám ovčí tvaroh, voní celá kuchyně. Je to lahoda. Chutná dokonce i mojí mamince, což beru jako velkou poctu. Vůbec je to sýraření letos takové voňavé a radostné.

Karličku navštívil pán s termoskou. Trochu neromantické, ale nejsnáze realizovatelné připuštění naší jalovičky. Jak bude úspěšné, a zda pán s termoskou zase znovu přijde, uvidíme za pár dní.  

 Na poli toho po jarním suchu, následném pozdním červnovém mrazíku a po něm následujícím náporu doprovodných rostlin příliš nezbylo ... tak uvidíme jak s fazolemi. Taky božsky kvete cibule zasazená na semeno. Dílčí úspěchy se také počítají.  

Na svahu nad domem vystřídalo a záplavu kvetoucích náprstníků červených moře kvetoucích divizen malokvětých. Nádhera. První pokus sbírat léčivé květy na čaj dopadl nevalně (nedotaženo ;), ale existuje jistá naděje, že nám tato krásná dvouletka dá šanci na reparát. 

Nicméně, pro oči pastva nebývalá. 

Tak tady je, novinka letošního léta, i když s trochu pošramocenými křídly. Ostruháček jilmový (Satyrium w-album Koch) - latinské jméno odvozeno od krásného bílého W na spodní straně křídel. 

Kvetoucí echinacea v naší zahrádce je i letos neodolatelným lákadlem pro perleťovce, okáče, babočky a jiné krasavce. Postupně doplňuji seznam v naší lokalitě spatřených motýlů, jednou snad dojde i na obrázkovou galerii ... je to jako s tím místním herbářem, jen mít (se sebou) trpělivost ...

Ve čtvrté bedýnce této sezóny najdete: 

cukety

patison

polní okurky

pórek

česnek 

fialovou mrkev

nové brambory

Recepty na pokrmy z patisonu najdete v tomto příspěvku. Dobrou chuť a pěkné léto!

V třetí (velmi zelené) bedýnce: 

cukety

polní okurka

cibule svazková žlutá

jarní hlávková kapusta

česnek

zelené fazolky

čekanka salátová

letní jablíčka

petržel kudrnka

bazalka

Záplava cuket? Z téhle neobyčejně flexibilní zeleniny lze uvařit snad všechno. Polévku, "řízky", "bramboráky", cuketovou nádivku nebo třeba skvělý cuketový čokoládový koláč. Sem s dalšími originálními recepty!

A ještě pár receptů z kapusty.

Dobrou chuť!

Jako ostatně každý rok, i letos příroda nijak nezpomalí a nepočká, a tak se dostáváme do období, kdy se toho na zahradě děje až příliš naráz. Sotva skončila sezóna jahod a třešní, už už se na nás valí maliny, borůvky a nezadržitelně i rybíz. Jasně, hurá, ale co dřív a jak na to? 

Po lipovém květu suším měsíčky, oregano, ve velkém meduňku, mátu, pro potěchu časnou levanduli. Sklidili jsme první kedlubny, okurky (ze zahrady i z fóliáku), chystají se rajčata. Pozdě projednocené mrkvičky a petržele se skvěle upotřebí v kuchyni (či už cestou ze zahrádky :), česneky jsou letos nádherné, zato cibule (na naše poměry obvykle) bídná. Užíváme si salát z nastrouhané mladé červené řepy. Vařili jsme tuřínovou polévku podle Aničky H. z farmy Klokočí, pěstitelky zeleniny pro druhou tlupu libereckých bedýnkářů. Tuříny jsme také nastrouhali spolu s další zeleninou do tuříňáků (rozumějte - obdoby bramboráků). A byla to dobrota. 

Naše dvě sličné jehničky odputovaly k novému majiteli a tak všechno ovčí mléko zůstává pro nás. Děláme jednou za tři dny sýr, mezi tím občas jogurt, tvaroh. Sýry se mírně hromadí, což je dobře, můžeme zkoušet nechávat déle zrát a archivovat.

Kůzlata rostou a skotačí, při dojení je to s nimi občas docela boj. Na prodloužené námluvy k nám dorazil kozel Mates, snad se mu u nás zalíbí a také Meruňka se snad během jeho pobytu ve stádě nechá přemluvit. 

V líhni mi, doufejme, za pár dní budou opět pípat vajíčka, první hejno kuřecího dorostu už ztratilo kuřecí nevinnou krásu, a jak jsem avizovala, příroda opravdu má smysl pro humor, z 22 kuřat mámě 8 slepiček a 14 kohoutů. O hejno jsme se rozdělili se sousedkou - spolumajitelkou naší kateřinské velkolíhně ;), tudíž pod střechou jsou 4 sličné kropenaté slípky a tlupa kohoutů, která skončí na víně či paprice - s výjimkou jednoho vybraného kohouta-lidumila, který nahradí toho hodného kropeňáka, co nám před týdnem odnesla liška, chjo ... 

¨

Taky tu byla další školní exkurze podívat se na včely, zažili jsme velmi dobrodružný pokus o odchycení včelího roje (bez úspěšného završení, zato však s efektním výstupem na velmi, ale velmi vysoký strom).

A hlavním tématem byla, je a bude střecha ... chvílemi to vypadá, že se náš dům spíše bourá, ale zdání klame.

... a mnohé další ...

... jo, a nestíháme psát na blog :)

Je prima mít prima sestřenici. To zní logicky, ne? :) Tak se těšíme na další návštěvu!

Vyrazili jsme na koupaliště. A cestou na lípu. Voněla nádherně a lákala nás, motýly, včely ...