Jehňata jsme letos očekávali obzvlášť netrpělivě. Tedy hlavně já. První mláďata se narodila až 17 dní po prvním možném termínu, dovezený beran se zjevně nejprve trochu rozkoukával. Ale pak to šlo dooost rychle.
První ovečka, černá prvnička Lilja, začala rodit zrovna v momentě, kdy Hynek odcházel do divadla. Narychlo postavil choul a odchvátal za kulturou. V klidu se tak narodili dva beránci (4,2 a 3,4kg), které si bahnice pěkně osvojila.
To už ale začínala rodit i dvouletá bílá Andula, naše loňská nejlepší dojnice. Porod vypadal velmi dramaticky, bahnice se zdála být v posledním tažení. Příčina obtížného rození se ukázala až když bylo v porodních cestách vidět první jehně - rodilo se úplným koncem pánevním, tj. vidět byl jen ocásek a zadeček, nožka žádná. Nebyl čas na konzultaci s odbornou literaturou či vševědoucím internetem, jehně se podařilo jemně vybavit bez repolohování (které mi přišlo jako riskantnější zásah do běhu porodu). Upozorňuji, že je to postup velmi nedoporučeníhodný, při poloze koncem pánevním je potřeba zadeček jehněte jemně zatlačit zpátky a uvolnit/vytáhnout zpod něj zadní nohy jehněte. Jehně by se mělo šetrně vybavit (v optimálním případě to zvládne sama bahnice) co možná nejrychleji, neboť jakmile dojde k přerušení pupeční šňůry, jehně se nadýchne - má-li hlavu dosud v porodních cestách, hrozí mu vdechnutí plodové vody až utonutí. To se naštěstí nestalo a narodila se tak černá jehnička (3,4kg), po které následovala v normální poloze další ovčí slečna (2.9kg). Mno a po ní ještě jeden docela velký rošťák (3.5kg). Andula porodila trojčata v leže na boku, ani mezi porody nebyla schopná vstát a byla tak vyčerpaná, že o mláďata nezačala pečovat. Po porodu jsem ji nechala ležet jen chvíli, pak mi to přišlo špatně, tak jsem ji zvedla. Pomalu se vzpamatovávala a i když zpočátku moc mateřského chování pro nedostatek sil nevykazovala, teď je má všechny tři v choulu a vše se zdá jak má být. O bahnice a jehňata jsme se pak starali až do pozdní noci, dodělávali jsme chouly, kontrolovali, zda jsme všechny mláďata viděli pít mlezivo, přistavovali ta slabší. Ráno při krmení pak bez obtíží porodila druhá dvouletá bahnice Júla (beránek 4,3kg, jehnička 3,8kg).
Vysílená Andula leží na boku, tlačí třetí jehně, prvních dvou si zatím nevšímá. (To velké černé u jehňat je ležící jalovice Karla. :)
Andula o něco později v choulu s trojčaty.
Júla olizující svého strakatého beránka.
Během necelých 24hodin sedm jehňátek. A všechna černá! Jehňata bílých matek mají jen na pár místech několik světlých chlupů, jedna jehnička má bílou barvou rozkošně prokvetlé ušiska. Musím přiznat, že pohled na černá fríská jehňátka u bílých matek je nezvyklý, ale snad si malý český rybníček (konečně) zvykne na jinou barevnou variantu tohoto mléčného plemene. Po jižní Moravě a jižních Čechách se černé fríšky množí i tady u nás na severu. Krása. No uvidíme, jestli bude i nějaké světlé jehňátko ... P.S. Zdá se, že je černá barva při křížení bílá matka-černý otec dominantním znakem. Z 23 severočeských bílých bahnic, o kterých letos víme, že byly připuštěny černým beranem, mají všechny černá jehňata, případně černá jehňata s drobnými bílými znaky (většinou na hlavě). Také na Moravě mají již několik let stejné výsledky. Kombinace černá matka-bílý beran podle několika obrázků, které jsme viděli, dává mnohem výrazněji flekatá jehňata. Samozřejmě je otázkou, jak se křížení různých barevných typů projevuje v dalších generacích (např. jací jsou potomci černé bahnice po bílé matce a bílého berana atp... ). Dejte vědět, víte-li :).
Fotky budou, až budou lepší světelné podmínky :)