Letošní bahnění zahájeno pěknými trojčaty! Hurá! Matadorka Andula vykouzlila tři potomky (potřetí v řadě), 146 dní od přidání berana do stáda. Tím nám začalo období pobíhání kolem jehňat, snad to bude pozvolné, radostné, bez velkých dramat. Zdravíme do Pejškova a těšíme se na zprávy o jejich přírůstcích!

Dnes byl ten den, kdy bylo vhodné navrtat letos javory.

U nás na horách ideální počasí, v noci mírně pod nulou, trochu sněhu, přes den slunce a skoro 10 stupňů.

Míza teče jako splašená, tento rok bychom chtěli udělat čepování mízy kratší, ale intenzivní. Budeme čepovat ze 14 stromů, více kohoutů nemáme, a stromů v rozumné dochozí vzdálenosti asi taky ne :-)

Teď jen dořešit vaření, aby sirup nebyl jako posledně s výraznou kouřovou příchutí.

Zkoušíme stáčení do plastových pytlů v takových speciálních klipsnách, vyrobených samodomo po kanadském vzoru, snad se to osvědčí.

Rád uslyším o vašich zkušenostech s výrobou javorového sirupu, opravil jsem už komentářový systém na našem blogu, takže by se mělo nechat i komentovat ...

Poštovní úřad na malém městě, pátek třináctého, dvě hodiny odpoledne. Otevřeny dvě přepážky, čilý ruch, ve frontě asi pět lidí. Mladá cizinka se třemi dětmi vleče velký černý igelitový pytel, zalepený izolepou do tvaru balíku, převázaný provázkem. Starší děti prohlížejí stojany s přáníčky a všemožné jiné cetky v koutě s doplňkovým zbožím. Cizinka s miminem v náručí přijde s balíkem na řadu. Drobná poštovní úřednice v důchodovém věku přebírá bez mrknutí oka balík a přes varování, že má 20 kilo ho sama nese na váhu. Upozorňuje cizinku, že pokud nebude balík v krabici či kartonu, je nutné ho považovat za nestandardní, v krabici by zásilka byla třikrát levnější. Cizinka začne lámavě lamentovat, nechce platit víc, krabici nemá. Pošťačka nabízí, že si zákaznice balík může nechat na poště, a zajít si pro vhodný obal domů. Cizinka to má domů daleko. Pošťačka usilovně přemýšlí, navrhuje návštěvu okolních obchodů, kde by velikou krabici mít mohli, nakonec ale dostává nápad, v útrobách úřadu nachází krabici, ze které vyndavá pořádný stoh jakýchsi složek, krabici vítězoslavně donáší zákaznici. Pomáhá narvat pytel do krabice, zapůjčuje erární lepící pásku a odchází obsluhovat další čekající zákazníky. Cizinka (za pomoci manžela) obmotává krabici asi šedesáti metry izolepy, děti stále probírají pohlednice, fronta se postupně obměňuje. Žádné komentáře, žádná zdvižená obočí. Cizinka má balík hotový, vychází na ní druhá poštovní úřednice, přistupuje stejně vlídně, ale zjišťuje, že cizinka nemá vyplněný podací lístek. Cizinka vyplňuje podací lístek. Cizinka nemá dostatek hotovosti. Předloženou kreditní kartu nelze použít. Následuje milý odkaz na bankomat za rohem. Manžel zkouší bankomat, ten kartu také odmítá, muž odbíhá na náměstí do jiného bankomatu. Děti se stále probírají pohlednicemi. Žádné komentáře, žádná zdvižená obočí. Po chvilce je muž konečně zpátky s bankovkou, úřednice s úsměvem vrací drobné. Rodina odchází. Máte milé děti, říká jim při odchodu pošťačka. 

Dobrý, ne? Ochota, laskavost, úslužnost, kultivovaný mezilidský styk.

Co myslíte, šlo o bulharskou rodinu na poště v Chomutově?

Ne, o tu naši, českou, na poště v německé Žitavě.

A dopadlo by to na české poště stejně? Úplně jistá si nejsem. Chomutovské prima pošťačky, ať teď prominou.

Někde na netu jsme obšlehli tohle - vyšívání na kartón. A docela to tu jede. Nedávno jsem holkám koupila i vyšívací kroužky a kanavu, ale to je asi ještě hudba budoucnosti, pokud mi to rovnou nehodí na hlavu - tedy já bych klidně vyšívala ...

A abyste zbytečně nemysleli, že je to tu samá idylka, děvčata vyšívají na kartón, miminko spinká a rodiče poslouchají vážnou hudbu či rovněž pospávají (popř. v kombinaci) ... tak vězte, že značnou část dne holčičky rozhazují různé předměty, křičí, o něco se handrkují, všemožně padají, brečí, bouchají dveřmi, nadměrně používají nůžky a ignorují jakékoli výzvy k přerušení výše zmíněného, jakož i pobídky k jiným, smysluplnějším, aktivitám. Jo, a miminko se buď dobývá do kamen nebo po sednici roztahuje seno od morčat. A my se mezitím snažíme se z toho všeho nezbláznit. Ale jinak jsou ty zimní dny vlastně pohoda.

Bylo to potřeba a na rozdíl od ovčích paznehtů to zatím neumíme sami. Karla byla trochu zaskočená, ale vlastně trpělivá. Týna se odmítla účastnit, asi má ke stříhání nehtů stejný postoj, jako moje holčičky, hmm.

Máme za sebou všechny plánované zimní výjezdy - do školy na přezkoušení, do Valče, Žehrovic i Bärensteinu, a jsme zase moc rádi doma. I když všude bylo dobře.

Na přezkoušení se bavili všichni zúčastnění - vyzkoušeli, ohmatali, počmárali, rozebrali a občas i poskládali, co se dalo. Zázemí úžasné, lidé vstřícní.

Ve Valči jsme navštívili přátele tam se hromadící, na pár dní zabydleli osiřelou jurtu, zinspektovali dostavovanou zpracovnu, pomazlili čerstvý vrh ledních medvědů, prošli se zasněženým zámeckým parkem a zrevidovali plány na stavbu našeho dalšího skleníku. 

V Žehrovicích se diskutovalo o vyhlídkách a další podobě dobrovolnického programu wwoof, sdílely se zkušenosti, povídalo se, řezaly se rouby.

O něco později jsme si v Bärensteinu užívali zimní pohodu, vlídnost a klid hospodářství našich přátel, sáňkovali, čerpali zkušenosti i inspiraci. Probírali jsme vyhlídky malých farmářů, ale také Pegidu a tekuté písky života v dnešní době. 

A pak domů.

Venku sluníčko i mráz, uklizeno pod bílými duchnami - zima tak jak stojí v kalendáři. Ale na parapetu naklíčený celer, raný květák, letní pórek, první saláty, zasety lilky i papriky, jaro už se chystá, což se tedy dá říct téměř kdykoli :-). Tím opravdovým předělem ale nejsou tenounké nitky stonků klíčící zeleniny, ale tenké leč průrazné bečení prvních (druhých, třetích ...) jehňat - a to se chystá už jen za pár týdnů.

Někdy přes plůtek. 

A někdy bez zábran. 

Dnes ráno se Karle narodila zdravá černá jalovička. Karla je čistokrevná holštýnka, již podruhé ale porodila v 289.den březosti, takže jsme několik dní čekali s narůstající netrpělivostí. Příroda zkrátka bere všechny ty průměry, výpočty a tabulky s rezervou.

Minule na pastvině, tentokrát ve stodole (zvolila kráva sama). 

Při pohledu do kalendáře připadlo jalovičce jméno Leontýna. Hmmmm. No, oči na to má. A nohy skoro tak dlouhé, jako Tina Turner ;-). Tak zřejmě nejspíš Týna. 

Kromě radosti z prvního pořádného sněhu jsem v posledních dnech pociťovala spíš únavu, ba - proč to neříct - i lenost ;-). Ale proč si chvíli nezalenošit, 2015 má zkrátka jen pomalejší rozjezd a nějaká vzpruha se jistě brzy dostaví.

A tak, zatímco se blíží půlnoc, děti spí a chleba se peče, dodělávám v té své zpomalenosti tříkrálové dary, což jsou vlastně rukodělné dary vánoční, které jsem ke Štědrému dni dodělat nestihla. Ano, je už sedmého ledna, ehm, ale naštěstí u nás letos přijdou Tři králové až tuto neděli. Takže ještě několik nočních služeb a je to doma, snad :-).

A ať má opožděný tříkrálový dar ještě i někdo další, máme tady malou nabídku. Mezi časopisy, které léta odebíráme patří i Mother Earth News. Někdy jsme nadšení z celého čísla, jindy se hledá dobrý článek, ale vesměs Matka průměrně potěší. A protože nám číslo prosinec 2014/leden 2015 přišlo dvakrát, získá ho ten, kdo ho chce a napíše si o něj. Napište mail s pár řádky, nezapomeňte adresu, kam ho můžeme poslat, někoho vybereme.

Užívejte sněhuláků, než nám roztají. 

Vše dobré do roku 2015!

Hynek, Alena, Ema, Ida, Alfred