... a kdyby jenom kliky. Zabíjela se dvě velká prasata, dělala se klasická zabíjačka, nakládalo se maso na uzení. Vše včera završilo škvaření sádla. Pojídání tlačenky jsme museli prokládat buchtičkami se šodó, i nám všežravcům maso lezlo krkem. 

Teď ještě vyhnat z domácnosti odér řeznického krámu, umýt veškeré nádoby, nože, mlýnky, povrchy. A odmastit ty kliky. 

Aby té zábavy nebylo v posledních dnech málo, půjčili jsme si minibagr a upravovali terén kolem stodoly. Počasí nám přálo, ale bylo toho o špetku víc než šlo zvládnout bez bolení zad a kruhů pod očima, únava značná. 

A sotva jeden maraton skončil, začíná další. Dovykydat zimní ustájení pro krávu a kozy, nahodit vnitřek stodoly, postavit oddělení pro ty, kteří mají být v zimě pod střechou. Ochladilo se, na kopci se válí mlha (a nejde už o ten sádelný opar, který jsme tu včera vytvořili), je lezavo, nevlídno. Cítíme to ve vzduchu i v kostech, že se můžeme jednoho rána probudit a venku bude mrznout a poletovat první sníh. Pak přijde čas svolat a zavést všechny naše čtyřnožce do (snad již) připraveného útočiště, do sucha a závětří, blíž k naší péči.

Prasátka. Nakonec pobývala v naší kuchyni hned dvě. Ale začala, věrna svému rodu, dělat svinčík. A taky se jim začalo dařit. Takže hup zpátky k opravdivé mamince. Budem chodit přikrmovat.  

Za patnáct dní začíná advent. Aneb jak má Ema ve svém trochu narychlo sepsaném škrtacím kalendáři zaznamenáno "ten to den to je" ... když ještě chvíli vydržíte. 

Občas člověku nad všemi těmi (ne)náhodnými nahodilostmi nezbývá, než žasnout. U postele se mi poslední dva týdny povaluje kniha How to Be an Explorer of the World od Keri Smithové. Vlastním ji už nějaký ten rok a nestíhám ji číst ani s ní provádět to, k čemu spiklenecky vybízí, ale dávám tomu znovu a znovu šanci.

Času se zkrátka nedostává. 

O Keri Smithové jsem se dozvěděla kdysi dávno internetovou tichou poštou - K.S. vedla svého času velmi inspirativní blog. A zatímco obliba a známost Smithové s počtem jejích dalších publikací venku rapidně rostla, tady v Čechách bylo dlouho relativně ticho po pěšině. O Wreck This Journal se sice rozplývali i čeští blogeři a před lety jsem ho viděla prodávat v DOXu, ale o všeobecném větším povědomí o konceptuálních pracích K.S. nemohla být řeč.

Až teď, ejhle, při podzimním procházení všemožných edičních plánů jsem ho spatřila  - Destrukční deník! Vydává ho nakladatelství CooBoo. Pokud to dobře dopadne - nejde jen o překlad - kniha je psaná ručně - bude to výzva pro všechny ty, kteří se kdy marně snažili začít a vytrvat ve vedení deníku, vykoupení pro zajatce úhledně vedených středoškolských sešitů, zbytečně spoutaných tvořivých pudů a léta rozepsaných moleskinů. Pořiďte si ho a ZNIČTE HO!!! Velmi doporučuji i jako společnou rodinnou aktivitu.

Tak to jen tak z nadšení, abyste za tím neviděli reklamu, to by se Keri nelíbilo ;-) 

P.S. Jo, a nenechejte se odradit tím, jak úžasně umí deník zničit ti druzí, jinak ten váš skončí nedotčený, vedle všech těch moleskinů ;-).

Slunečná listopadová sobota. Dolní Oldříš. Zapadlá vesnička kdesi u polských hranic. Stařičký kostelík Sv.Martina. A uvnitř se to tísní a zpívá a poslouchá.

Pak procházka za svatomartinskou jízdou, projížďka loďkou po vodním příkopě bývalé tvrze.  

Doma ... pozdě založené jahodiště, listí všude, Odvaha koukající z kopce na kopec.

Přejeme pěkné listípadové dny.

Letos je u nás výrazně méně podzimní červeně, převládají žluté, hnědé a zlaté tóny, a i když bylo dost pěkných podzimních dnů, listí zmizelo tak nějak rychleji. 

O víkendu jsme se v rozšířeném rodinném kruhu váleli v prohřátém listí pod dubem, ti pilnější moštovali (díky za pomoc!).

Pod dubem, s lezoucím, jednozubým miminem, kočky utíkejte, uaaaaa!

Pasterovaný mošt jsme letos stáčeli mimo jiné i do bagů, snad se osvědčí. 

Už pár dní tu za mnou cupitá maličkaté sviňátko. Vztekle pochrochtává a snaží se vecpat do mé vyhřáté bačkory. Velikosti morčete, ale drzosti nepostrádajíc. Mimino navíc. Kvičí, trochu posmrádá a občas dělá hromádky. Ale roztomilost by mohlo rozdávat. S přibývajícími gramy (začali jsme na 600) mu přibývá i energie a odvaha, pomalu si začíná hrát a ovládat prostor. To této domácnosti ještě chybělo. Ale o zábavu je postaráno. 

Selátka se narodila bez komplikací, na dvě z nich ale vyšel méně vydatný struk a za ostatními zřetelně zaostávají. Jedno jsme nechali na starost bachyni, druhé, nejmenší, jsme po týdnu začali krmit doma. 

Tenhle vychrtlík s bradou od mléka se začíná pomalu zakulacovat, pokud ustojí náročný začátek, měl by to zvládnout. 

Ono už na práci se kouká dobře, a je-li někde s kumštem vykonáváno řemeslo, tak je to teprve podívaná.

Kouř ze škvařených kopyt se mísil s ranní mlhou, impozantně velcí koně klidně stáli, a všichni tak nějak ladně, secvičeně a přitom jakoby mimochodem dělali to, co bylo třeba. 

Vždycky je to akce. Přemýšlení co a jak připravit a udělat tady, abychom to tu mohli na chvíli opustit. Vždycky se těšíme. A pak se zase těšíme zpátky a nějaký čas se nám nikam nechce. Ale víme, že spokojení dokážeme být tady, tam, i na cestě. 

Dvě noci v chaloupce bez vody a elektřiny, podzimní rána zahalená mlhou a večery utopené v měkké tmě.

A přes den se vyrazilo, my vzadu jsme se pevně drželi, a užívali si toho, jak to drncá, pod koly sviští orosená tráva a krajina ubíhá hladce a přitom závratně.

Útulný kout nám poskytli na hřebčíně Hradčany, k tomu přidali vlídné slovo a hromadu zkušeností a tak jsme se snažili vstřebat co se dalo. Vřelé díky.

A z Hradčan zpátky přes Chrudim, parádně vylidněnou Podhůru a přátele zahnízděné v Rabouni zase domů. Bylo dobře.

Nejde o hromadu bobků, ale o hromadu vavřínů. Rodičové moji drazí, hvala lijepa.