Vyrobit domácí voskový balzám/leštidlo na dřevo a kůži se chystám již léta. Doslova. Za ta léta jsem ztratila kdysi vyhledaný recept, darovaný terpentýn naštěstí nevyprchal. (Opětovným) hledáním příhodného receptu jsem u počítače strávila až příliš mnoho času. Receptů je k nalezení nepřeberně, často se však diametrálně rozchází v poměrech použitých surovin. V momentě, kdy se utápíte v množství rozličných receptů, projektů a návodů, je nejvhodnější vypnout internetového pokušitele a zkrátka začít něco dělat. 

Balzám se chystám použít zejména na kožené části postroje na koně, na drobné vyřezávané předměty, nábytek, případně na ošetření kožených bot. (Pro leštění hraček, dřevěných misek a kuchyňských prkének je vhodné použít leštidlo bez obsahu terpentýnu.) 

Využít jsem chtěla vosk od našich včel, začala jsem tedy tím, že jsem vosk rozpustila a nechala opět ztuhnout tak, abych mohla odstranit usazené nečistoty. Rozpuštěný vosk lze také přefiltrovat přes plátýnko.

Balzám/Leštidlo na kůži či dřevo

Základní recept: 

1 díl vosku

1 díl terpentýnu

1 díl lněného oleje

Vosk se rozehřeje v dostatečně velké sklenici ve vodní lázni. Olej s terpentýnem se přihřeje v druhé sklenici ve stejné vodní lázni, poté se přilije k rozpuštěnému vosku. Při chladnutí se směs průběžně míchá. Vosk i terpentýn snadno hoří, terpentýnové výpary jsou navrch zdraví škodlivé, dbejte na bezpečnost práce. 

Hotovo. 

Balzám/leštidlo bez terpentýnu

Základní recept: 

1 díl vosku

4 díly oleje (olivového, ořechového ...)

Rozehřeje se vosk, zahřeje se olej, smíchá se. Při tuhnutí směs průběžně promíchávat. Hotovo. Lze používat i na kůži lidskou, živou. Také třeba na rty. Je-li příliš tekuté, přidejte vosk, je-li příliš tuhé, přidejte olej.

A chcete-li ještě něco luxusnějšího (a nevadí vám vonět jako kokosová bábovka), tak vyzkoušejte tohle:

Balzám na vaši kůži 

1/2 dílu vosku

1 díl kokosového oleje

1/2 dílu kakaového másla

Opět rozehřát vosk, zahřát kokosový olej a kakaové máslo, smíchat, nechat chladnout, promíchávat,hotovo. Kakaové máslo a kokosový olej je to, co jsem měla zrovna při ruce, kdybych si mohla vybírat, použila bych namísto kokosového oleje olej mandlový či jojobový, především kvůli té kokosové vůni, která mi přijde až příliš jedlá. Ačkoli na kosmetiku příliš nejsem, přijde mi tahle udělávka docela fajn, nejen na ruce po předjarních pracích na zahradě ...

Vlevo balzám s terpentýnem, vpravo balzám s kakaovým máslem a kokosovým olejem. Záměny se nebojte, balzám na postroje má nezapomenutelnou vůni dědečkova krému na boty, balzám na tělo, ruce, rty zas voní podle použitého tuku, v tomto případě kokosovo-kakaově.

Během včerejška a dneška se obahnily další dvě bahnice, německé černé Lilja a Lotta. Obě po dvou pěkných jehňatech. 

Sázkovým kancelářím hlásíme, že poměr beránků a jehniček je obdobně jako v minulých letech nemilosrdný, 5:2 ve prospěch beránků. 

Ovce/Bahnění/Choulování/Choul/Lambing/Lambing pens/Lambing jugs/Lammzeit/Ablammbox/Ablammbucht

Choulováním se rozumí oddělení bahnice s novorozenými mláďaty do individuální ohrádky menších rozměrů (tzv.choulu) za účelem optimalizace počátku odchovu jehňat. 

Takže choulovat či nechoulovat? A když už, tak jak choulovat? 

Chováte-li odolná plemena či křížence v jim vyhovujícím podmínkách (např. celoročně venku, s minimálním přístřeškem atp), případně zvířata, pro které není zásadní upevňování pozitivního vztahu s lidmi (jako u ovcí dojených), není pro vás choulování tématem. Ovce se bahní venku či v ustájení, převážně spontánně, bez nutného zásahu člověka, mláďata si ve většině případů s matkou přirozeně vytvoří pevnou vazbu, matka je neopouští (popř. je opakovaně sama volá a vyhledává), v terénu i ve stádě se pohybují bez problémů. Choulovat pak můžete například jen v naléhavých individuálních případech.

Při volném odchovu mláďat je však obtížnější kontrola (zdravotního stavu) jehňat, stavu vemene bahnice (což je u dojených plemen poměrně důležité), vytváření vazby s člověkem etc. 

Popisovat tu budu choulování v hobby chovu, tj. v chovu s menším počtem bahnic základního stáda, pokud máte desítky současně se bahnících ovcí, budete nejspíš choulovat opět pouze tehdy, když si to situace vynucuje.

Proč choulovat?

Choulování napomáhá upevnění vazby mezi matkou a mláďaty. Bahnice od jehňat neodchází, jehňata se jí netoulají po ustájení, popř. mezi ostatními ovcemi. Mláďata v choulu častěji pijí, u struků se lépe vystřídají i jehňata z vícečetných vrhů. Bahnice odmítající svá mláďata si na ně lépe zvyká, lze s ní v takovém případě i lépe manipulovat (např. přidržet, aby jehňatům postála). Ostatní bahnice se nevměšují do interakce mezi matkou a mláďaty (tj. nevrlé organizátorky, zvědavky i nadržené čekatelky na vlastní mláďata zůstávají stranou). Chovatel má lepší přehled o tom, zda a jak jehňata prospívají. 

Jaká zvířata přednostně choulovat? 

- vícečetné vrhy, tj. v případě ovcí přednostně bahnice s trojčaty, popř. čtyřčaty

- bahnice s jehňaty s nízkou porodní váhou či s velkým rozdílem porodních vah

- prvničky či bahnice s horšími mateřskými vlastnostmi

- bahnice s mláďaty, u kterých chceme (ze zdravotních, šlechtitelských či jiných důvodů) sledovat váhové přírůstky a dosáhnout dobrého startu

- ostatní zvířata ;-)

Jak dlouho choulovat?

K posílení vztahu mezi matkou a mládětem postačí i dva dny choulování. Je-li to možné, je optimální choulování ukončit po cca 7 dnech, po posouzení individuální situace. Choulovat lze samozřejmě i déle, jen mějte na paměti, že bahnice i větší jehňata potřebují časem také volný pohyb.

Doplňuji: V jakém okamžiku choulovat? Vhodné je zachoulovat bahnici s právě narozenými mláďaty poté, co měla ovce příležitost dostatečně s jehňaty navázat kontakt, tj. z jehňata olízaná, např. ve chvíli prvního odpočinku. Záleží na plachosti bahnice a jejích mateřských vlastnostech, ale všeobecně doporučuji ponechat při této první fázi péče o novorozená jehňata bahnici v klidu a nerušit je stěhováním. Předpokladem je, že můžete s ovcemi v době bahnění trávit dost času a chodíte je pravidelně kontrolovat. Praxi, při které je choulována teprve rodící bahnice, považuji za nouzové řešení, např. nemůžete-li z nějakého důvodu počkat až se jehňata narodí. Zavření rodící bahnice do choulu omezuje její volbu místa porodu a možnost volného pohybu při porodu, nové prostředí/prostor je navíc zbytečným stresujícím faktorem, který je pro normální průběh porodu nežádoucí.

Nároky: 

- prostor

Je potřeba chouly umístit tak, aby dosud neobahněným zvířatům zbylo v ustájení dost místa. Vhodný choul má cca 2x2 metry a postačí i pro bahnici se třemi či čtyřmi mláďaty. Choul lze samozřejmě postavit i menší, zbytečně se tím ale zvyšuje možnost zalehnutí jehňat. 

Důležité je umístit chouly tak, aby choulovaná zvířata neztratila alespoň minimální kontakt s dalšími jedinci základního stáda. Izolace od stáda je pro ovce i přes přítomnost mláďat stresovou situací. 

- materiál

Materiál na stavbu choulů můžete použít v podstatě jakýkoli - prkna, latě, tyče, pletivové dílce, prefabrikovaná či doma vyrobená hrazení atp. Dbejte na to, aby rozestupy neumožňovaly odchod jehňat od bahnice. Osvědčily se chouly postavené stavebnicovým způsobem z upravených dřevěných palet. 

- práce a čas

Chouly je vhodné postavit předem, či mít materiál na jejich stavbu připravený tak, aby bylo možné právě obahněnou ovci s mláďaty do choulu přesunout co nejdříve.

Nutná je individuální péče o jednotlivá zvířata (krmení, voda, etc), popř. inteligentní rozvržení choulů umožňující sdílení krmelců a napajedel choulovanými zvířaty.

Na co dát pozor:

Choul omezuje možnost pohybu bahnic (což je ale zároveň jednou z jeho výhod), s tím je spojená nutná obezřetnost např. při náhlých dietetických změnách. Rozhodnete-li se například zvýšit bahnici s vícečetným vrhem příděl jádra, může to v synergii s nedostatkem pohybu nadělat neplechu. Jako vždy platí pravidlo, že změny musí být postupné a reflektovat konkrétní situaci. 

Choul musí být postaven tak, aby z něj jehňata (ani bahnice, samozřejmě) nikam neodcházela. Drobná mláďata se snadno protáhnou či proskočí, větší obtíže pak nastanou při jejich pokusech najít cestu zpět. 

Nádoby na vodu umísťujte do choulu tak, abyste zabránili utonutí jehňat. (Např. přivázáním vědra do takové výšky, aby do něj bahnice dosáhla, ale mládě nespadlo.)

Ať se vám to v choulech choulí co nejradostněji.

Hynek dnes hrdinsky uvařil ze 150 litrů javorové mízy první letošní dávku javorového sirupu. Pobíhal kolem toho celý den a výsledkem je, jak ti obeznámenější z vás jistě tuší, jen pár sklenic vytoužené pochutiny. Zatím se netroufám ptát, zda (a kdy) budeme vařit znovu, záleží i na tom, jak míza poteče, zhorší-li se počasí. 

Ale je to lahodné.  

Letošní bahnění zahájeno pěknými trojčaty! Hurá! Matadorka Andula vykouzlila tři potomky (potřetí v řadě), 146 dní od přidání berana do stáda. Tím nám začalo období pobíhání kolem jehňat, snad to bude pozvolné, radostné, bez velkých dramat. Zdravíme do Pejškova a těšíme se na zprávy o jejich přírůstcích!

Poštovní úřad na malém městě, pátek třináctého, dvě hodiny odpoledne. Otevřeny dvě přepážky, čilý ruch, ve frontě asi pět lidí. Mladá cizinka se třemi dětmi vleče velký černý igelitový pytel, zalepený izolepou do tvaru balíku, převázaný provázkem. Starší děti prohlížejí stojany s přáníčky a všemožné jiné cetky v koutě s doplňkovým zbožím. Cizinka s miminem v náručí přijde s balíkem na řadu. Drobná poštovní úřednice v důchodovém věku přebírá bez mrknutí oka balík a přes varování, že má 20 kilo ho sama nese na váhu. Upozorňuje cizinku, že pokud nebude balík v krabici či kartonu, je nutné ho považovat za nestandardní, v krabici by zásilka byla třikrát levnější. Cizinka začne lámavě lamentovat, nechce platit víc, krabici nemá. Pošťačka nabízí, že si zákaznice balík může nechat na poště, a zajít si pro vhodný obal domů. Cizinka to má domů daleko. Pošťačka usilovně přemýšlí, navrhuje návštěvu okolních obchodů, kde by velikou krabici mít mohli, nakonec ale dostává nápad, v útrobách úřadu nachází krabici, ze které vyndavá pořádný stoh jakýchsi složek, krabici vítězoslavně donáší zákaznici. Pomáhá narvat pytel do krabice, zapůjčuje erární lepící pásku a odchází obsluhovat další čekající zákazníky. Cizinka (za pomoci manžela) obmotává krabici asi šedesáti metry izolepy, děti stále probírají pohlednice, fronta se postupně obměňuje. Žádné komentáře, žádná zdvižená obočí. Cizinka má balík hotový, vychází na ní druhá poštovní úřednice, přistupuje stejně vlídně, ale zjišťuje, že cizinka nemá vyplněný podací lístek. Cizinka vyplňuje podací lístek. Cizinka nemá dostatek hotovosti. Předloženou kreditní kartu nelze použít. Následuje milý odkaz na bankomat za rohem. Manžel zkouší bankomat, ten kartu také odmítá, muž odbíhá na náměstí do jiného bankomatu. Děti se stále probírají pohlednicemi. Žádné komentáře, žádná zdvižená obočí. Po chvilce je muž konečně zpátky s bankovkou, úřednice s úsměvem vrací drobné. Rodina odchází. Máte milé děti, říká jim při odchodu pošťačka. 

Dobrý, ne? Ochota, laskavost, úslužnost, kultivovaný mezilidský styk.

Co myslíte, šlo o bulharskou rodinu na poště v Chomutově?

Ne, o tu naši, českou, na poště v německé Žitavě.

A dopadlo by to na české poště stejně? Úplně jistá si nejsem. Chomutovské prima pošťačky, ať teď prominou.

Někde na netu jsme obšlehli tohle - vyšívání na kartón. A docela to tu jede. Nedávno jsem holkám koupila i vyšívací kroužky a kanavu, ale to je asi ještě hudba budoucnosti, pokud mi to rovnou nehodí na hlavu - tedy já bych klidně vyšívala ...

A abyste zbytečně nemysleli, že je to tu samá idylka, děvčata vyšívají na kartón, miminko spinká a rodiče poslouchají vážnou hudbu či rovněž pospávají (popř. v kombinaci) ... tak vězte, že značnou část dne holčičky rozhazují různé předměty, křičí, o něco se handrkují, všemožně padají, brečí, bouchají dveřmi, nadměrně používají nůžky a ignorují jakékoli výzvy k přerušení výše zmíněného, jakož i pobídky k jiným, smysluplnějším, aktivitám. Jo, a miminko se buď dobývá do kamen nebo po sednici roztahuje seno od morčat. A my se mezitím snažíme se z toho všeho nezbláznit. Ale jinak jsou ty zimní dny vlastně pohoda.

Bylo to potřeba a na rozdíl od ovčích paznehtů to zatím neumíme sami. Karla byla trochu zaskočená, ale vlastně trpělivá. Týna se odmítla účastnit, asi má ke stříhání nehtů stejný postoj, jako moje holčičky, hmm.

Máme za sebou všechny plánované zimní výjezdy - do školy na přezkoušení, do Valče, Žehrovic i Bärensteinu, a jsme zase moc rádi doma. I když všude bylo dobře.

Na přezkoušení se bavili všichni zúčastnění - vyzkoušeli, ohmatali, počmárali, rozebrali a občas i poskládali, co se dalo. Zázemí úžasné, lidé vstřícní.

Ve Valči jsme navštívili přátele tam se hromadící, na pár dní zabydleli osiřelou jurtu, zinspektovali dostavovanou zpracovnu, pomazlili čerstvý vrh ledních medvědů, prošli se zasněženým zámeckým parkem a zrevidovali plány na stavbu našeho dalšího skleníku. 

V Žehrovicích se diskutovalo o vyhlídkách a další podobě dobrovolnického programu wwoof, sdílely se zkušenosti, povídalo se, řezaly se rouby.

O něco později jsme si v Bärensteinu užívali zimní pohodu, vlídnost a klid hospodářství našich přátel, sáňkovali, čerpali zkušenosti i inspiraci. Probírali jsme vyhlídky malých farmářů, ale také Pegidu a tekuté písky života v dnešní době. 

A pak domů.

Venku sluníčko i mráz, uklizeno pod bílými duchnami - zima tak jak stojí v kalendáři. Ale na parapetu naklíčený celer, raný květák, letní pórek, první saláty, zasety lilky i papriky, jaro už se chystá, což se tedy dá říct téměř kdykoli :-). Tím opravdovým předělem ale nejsou tenounké nitky stonků klíčící zeleniny, ale tenké leč průrazné bečení prvních (druhých, třetích ...) jehňat - a to se chystá už jen za pár týdnů.

Někdy přes plůtek. 

A někdy bez zábran.