I když to tu bereme spíš jako běh na dlouhou trať, je třeba někdy zasprintovat. Venku je jizersky, dole pod námi se ženou mraky a drizzle utichá jen tehdy, když ho vystřídají první sněhové vločky. Za poslední tři dny se toho udělalo a událo tolik, že by to šlo s přehledem rozložit do celého, i tak dost nabitého, týdne. Ale postupujeme a další důležitá meta byla dosažena, zahnali jsme.

Obrázky zvířecích zadků putujících domů (či na jaře ven) se tu objevují pravidelně, ale tahle zdánlivě banální záležitost je pro nás událostí zásadní, v zimě navrch spjatá s jakýmsi uzavíráním se do těsnějšího, sevřenějšího útvaru kolem (rodinného) "krbu" ... uzavírání, které navzdory všemu neomezuje, naopak, má otvírat a nabízet prostor pro něco nového a jiného (rozuměj, např. pro to, co neděláme v létě ;-). 

Následujte, prosím, (pokojně, spořádaně, dobrovolně a hlavně všichni) figuranta ve žlutých kalhotách. 

Před námi je ale ještě řádka dní, kdy je potřeba dodělat rozdělané, dokončit nedokončené ... tedy minimálně dostat to tady do takového stavu, aby se dalo pokračovat zase na něčem jiném :-).        

Zatímco jsem přemítala, zda sem napsat něco obšírnějšího o našem vztahu k masu (to vzhledem ke zvýšenému počtu příspěvků, ve kterých dáváme najevo naše masojedství), rozjelo se tolik akcí najednou a koneckonců i my jsme se opět někam rozjeli, že se na nějaké více či méně hlubokomyslné úvahy znovu nedostalo. Snad příště.

Rekonstrukce domu, která se nejprve s úspěchem (byť střídavým) držela jen pod střechou (viz např. zde), se nezadržitelně vhrnula do sklepa, kde se velebí sklep jídelní (část pro sýry, část pro zeleninu), předělává se celá chodba včetně drenáží, (otlouká se a někde opět nahazuje, tu a tam izoluje ...) ..., aby se závěrem nemilosrdně skrzevá komín dostala do obývaných a již zdánlivě zrekonstruovaných prostor mezi sklepem a podkrovím :-). Takže kolem nás hromady věcí odsunutých z ustálených míst, zakryté fólií, před námi dny kdy kromě komína a různých zbývajících zabíjaček chceme užít radosti z rodinné návštěvy (kdyby tušili, kam se chystají!), společného tvoření adventních věnců, hraní si s dětmi, kydání hnoje, přestavby stodoly, přihnání zvířat do zimního stání ...

Nehledě na to, že bych chtěla mít na konci téhle obří akce alespoň někde vymalováno ... umíte si asi představit, jak vypadá nadužívaná, dost dlouho nemalovaná kuchyně poté, co odstrojíte police, odšoupnete lednici etc ... (prostor za sporákem a kolem dřezu, eh, ten raději nezmiňovat) ... a koneckonců ani za knihovnou ve vedlejší místnosti to nebylo o mnoho lepší ... Trochu jsem zvažovala, že to nafotím a dám sem pro ty, kteří (oprávněně) žehrají, že realita bloggerských domácností je jiná, než jakou máme možnost vidět na zveřejňovaných fotografiích :-). Ale přijde mi to příliš sebemrskačské. Je to tu vlastně útulný ;-). 

Tak držte palce, čeká nás toho opravdu dost. 

Jo, a někdo by měl sklidit růžičkovou kapustu. 

... a mezitím jsme se zase utekli do Bärensteinu, trochu pobejt, trochu pokecat ... a taky o kus vedle pro biohrách s ječmenem ... a ke koželuhovi ... a tak vůbec, není špatně, bei den Nachbarn.

Dvě holčičky, dva adventní kalendáře. Hotovo. Takže alespoň něco je letos s předstihem :-). 

Postup stejný jako zde. Inspirací na zajímavé adventní kalendáře je mnoho, ale v rámci předcházení tahanic co je (hez)čí, jsem se do žádných inovací nepouštěla. 

Venku hustá ranní mlha, předchůdce sněhů, které se taky časem dostaví. Zpod vlněných dek se nechce ani do velmi snesitelných 18°C.

Naladit se i v hlavě na jakési vnitřní zpomalení, dané časnou tmou a lezavým počasím, je těžké. Práce ubývá a současně s ní ubývá i energie k využití takhle vzniklého časoprostoru ;-).

... Ale konec pábení, energie sice opravdu ubývá, ale když se kouknu na Hynkovu hustě popsanou A4 s tím, co se má do zimy (tedy hned) ještě udělat, tak vlastně žádný velký úbytek práce nepozoruji :-). To nemá být stížnost, jen povzdechnutí nad tím, že se to vysněné zimní domácí tvoření a kutění do stále kratších dnů nevejde.

Pokračují dny ve znamení masa, dvanáct kohoutů bylo to poslední, co se do mrazáků vešlo, zbývající prasátko tedy opravdu musí být uzeninové. Protože jsme uzenáři-začátečníci, začínáme s tím jednodušším - vařená šunka, čerstvé klobásy, pancetta. Na řadu by měly přijít mimo jiné i uzené klobásy a fermentovaný salám, uvidíme jak se nám zadaří.  

Literaturou vybaveni jsme, ve Státech žijící Poláci Marianští (i další autoři) píší o domácím zpracování masa zapáleně, zajímavě a (někdy až příliš) podrobně. Stavba vlastní udírny je zatím ve fázi plánovací, takže máme alespoň dobrou záminku proč do experimentů zapojit i starší ročníky místních protřelých uzenářů. 

Večer lamipionový průvod a blízká setkání různého druhu, tak snad zaženeme to sychravění společně. 

Dnes jsme upekli svatomartinskou husu. Že je už po Martinovi? Nojo, ne vše se stíhá. Hynek má za sebou osm dní kydání hnoje. Héraklés to měl sice s Augiášovým chlévem hotovo o poznání rychleji, nicméně tady na kopci není vhodných toků, které by za účelem předzimního čištění zvířecího ustájení byly do stodoly svedeny. Tělo bolí, ale stodola začíná vypadat o něco připraveněji na velké zimní přesuny a pole i zahrádku pokrývá sympatická vrstva kravskokozoovčí, prasaty prokypřené mrvy. Z pohnojených záhonů zdobně trčí jen zbývající barevné mangoldy (postupně likvidované jakýmisi hlodavci, kteří systematicky ohryzávají jednu mangoldovou řepu za druhou), pár kadeřávků, poslední brokolice, záhon pórku a růžičkové kapusty. Jinak je sklizeno. Zbývá zandat rozházené květináče a sadbovače, dřív než je pokryje sníh, zpevnit plot proti nájezdům laní a srn, zazimovat fóliovník. 

Již několikátý týden doufám, že máme velké zpracovávací finále za sebou. Proběhlo krouhání a nakládání zelí, moštování, zabíjačka prasečí i kozí. Ale skutečnost je trochu jiná, nějak toho neubývá a tak leccos spadne i pod stůl ... prasátka se tak radovala z části sklizně posledních paprik, v kuchyni se už nějakou chvíli povaluje hromada lilků. Po zelenině nastoupilo zpracovávání masa, čekají nás ještě husy, kohouti, prase, králíci ... a pak už bude ten zimní klid ... ne, pak vypukne předadventní a adventní kutění a tvoření ... pokud na něj zbude čas. 

Zvířata jsou ještě na pastvině, ovečky jsou zasušené, dojíme tak jen kozu Meruňku, kterou ještě (stejně jako před týdnem Sněženku) čeká návštěva u pohledného kozla ze sousedství. Karlu "dojí" rostoucí a skotačící býček Marián, oddojovali jsme jen prvních 14 dní, teď už nám nic nenechává a my jsme za to vděční, dojení si nejspíš užijeme ještě dost a dost. Taky prasnice s malými má nový výběh, stěhovaly se do nového i včelky. Také se kastrovalo, genotypizovalo ...

Došlo i na různé terénní úpravy kolem domu a stodoly, až zima teď zažene pracovní nápor zpátky do domu. Zatím se čile buduje také ve sklepě, až to jednou bude hotovo, bude se sýrům zrát o dost lépe, brambory a kořenová zelenina najdou důstojné místo k uskladnění, a navíc to bude vypadat opravdu dobře. Za krásu kamenného sklepa vděčíme těm, kteří tu byli před námi, tak se snad nějaké to úsilí a finance investované do jeho rekonstrukce vyplatí. 

Také se řeší radosti a strasti domácího vzdělávání, sourozenecké vztahy, budoucí narozeninové a vánoční dary ... etc etc. Tak doufáme, že u vás taky dobře. 

Tak co, nakukujete sem ještě občas někdo? My něco napíšeme, jo? :-) 

Krásné podzimní dny!

P.S. Připomínám, že komentáře jsou snad opraveny a mělo by být možné komentovat ze všech prohlížečů. 

Tento příspěvek je zařazen mezi starší články, jeho správná datace je 11.3.2014

Tak alespoň krátce a bez nároku na úplnost o této neradostné komplikaci, to pro případ, že byste někdo o podobném hledal nějaké informace.

Výhřezem pochvy u ovce se rozumí průchod (obrácené) vaginy či její části vulvou ven. Nastat může i u prvniček, v našem případě se ale jednalo o ovci již před čtvrtým vrhem. V minulém roce bylo u tohoto zvířete patrné, že má svaly pánevního dna mnohem rozvolněnější/slabší než ostatní bahnice, což se projevovalo výrazným "vyvalením" a otokem zevních částí pohlavních orgánů v době dlouho před samotným porodem (i několik týdnů), nikoli však v tak dramatickém rozsahu jako letos. 

Výhřez pochvy postihuje většinou zvířata ve vysokém stupni březosti, v dobré kondici. Příčin může být více, nejčastější jsou genetické predispozice, nutriční chyby (velké množství tužších krmiv), velké plody či/a větší počet plodů.

Samotný výhřez může mít různý rozsah, vyhřeznout může část pochvy či pochva celá (je viditelný i poševní čípek). Částečný výhřez nastává většinou u ležících zvířat, poté, co se zvíře postaví výhřez sám rychleji či pomaleji ustoupí, dříve či později se opakuje. 

Celkový/permanentní výhřez pochvy je závažným stavem s nutnou co nejrychlejší intervencí veterinárního lékaře. Stejně tak u částečného výhřezu se zásahem veterináře zbytečně nečekejte.  

Hrozí poškození poševních tkání, zavlečení infekce (s následnou infekcí plodových vaků, úmrtím a potratem plodů etc), navíc vyhřezlá tkáň dráždí, ovce nuceně tlačí. 

Úmrtnost je (s danými komplikacemi) relativně vysoká (až 50%), možnost porodu mrtvých plodů kolem 30%.

Prolaps se mi nepodařilo vyfotografovat (byla jiná starost, než kde je zrovna fotoaparát), ale výhřez v rozsahu podobném tomu u naší bahnice připomíná růžový až červený balónek (cca o velikosti pomeranče či grapefruitu) čnící ze zevních pohlavních orgánů ovce. 

Veterinář tkáně očistí (v případě permanentního výhřezu pochvu opatrně vrátí na její místo) a následně ovci prošije za pomocí speciálních nástrojů a poševní pásky vulvu tak, aby se zabránilo opětovnému výhřezu (a ovce přitom mohla čůrat). Podle situace je nutná následná léčba antibiotiky. 

Situaci je možné řešit také pomocí (ve vybavenějších internetových chovatelských potřebách běžně dostupných) speciálních poševních svorek, určených přímo pro ovce. Jejich nevýhodou v porovnání se šitou cerkláží je relativní nešetrnost zásahu a z toho plynoucí možné komplikace, hlavní výhodou pak možnost jednat rychle, bez prodlevy a to i v případě nedostupnosti veterináře. V zahraničí lze zakoupit i speciální postroje na ovce, které by měly být schopny udržet vše tam kde to má být (pro ukázku třeba zde), ohlasy jsou (dle očekávání) různé (někdo spokojen zcela, někdo vůbec), nicméně dostupnost poměrně složitá. Obdobná, leč mnohem méně sofistikovaná, udělátka, která jsou k zakoupení i tady v Čechách jsou chovateli hodnocená spíše záporně. V případě nouze lze ale improvizovat všemožně, na zahraničních webech jsem našla i případ ovcí důmyslně obmotaných provázkem na vázání balíků ... V zájmu zvířete a vlastního duševního zdraví doporučujeme však co nejodbornější postup, tj. zásah veterinárního lékaře.

Bahnici s ošetřeným výhřezem je třeba pozorně sledovat a při příznacích postupujícího porodu cerkláž uvolnit/svorky vyjmout/postroj sundat.

Samozřejmostí by mělo být vyřazení zvířete z chovu, protože výhřez a tedy i vážné ohrožení matky i mláďat se s velkou pravděpodobností bude u další březosti opakovat. 

Naše ovce má v tuto chvíli cerkláž již týden, zánět nebylo třeba léčit, bahnice vypadá v rámci možností spokojeně. Na volání hurá je ale příliš brzy, výhřez se objevil poměrně dlouho před termínem porodu, uvidíme, jak se situace bude vyvíjet dál, momentálně nám jde o záchranu bahnice a jehňat, do dalšího roku se zabřeznutím této ovce již nepočítáme.  

Výhřez pochvy u ovce/vaginal prolapse by sheep/Scheidenvorfall beim Schaf

Dnes ráno k nám přibyl býček Mariánek. Karla sice odešla z ohrady rodit do lesa, ale tam to zvládla v klidu a po svém. Následně se svým ještě mokrým potomkem bránila spřáteleným sousedům v odjezdu za povinnou školní docházkou, ale pak, již zpátky v ohradě, nastal klidný rytmus přirozeného běhu vstávání, olizování, uléhání, vstávání, sání ...

Čeká, hledá, a čeká znova.

Zplihlá planou nadějí. 

Husí vdova.

P.S. Pokud by někdo z vás věděl něco o tom, jak se postupuje když zahyne jeden z chovného páru - tj. jak je to s přijímáním nového husího partnera, dejte vědět. 

A člověk jim bez okolků odpírá duši ...

Vyjeli jsme na pár dní a svěřili hospodářství Květošovi. Má zkušenosti a nebude se tu přeci nic zásadního dít. 

Nejprve liška uchvátila chovného housera a poranila křídlo další huse. 

Poté se narodilo 12 selat. 

Jinak ale vážně klid ;-). 

Příště to lépe spočteme a zaneseme do kalendáře. Alespoň ta narození. S úmrtími to nejspíš nepůjde.