Od počátku prosince se sem chystám vložit příspěvek opěvující množství času, které ještě zbývá, než se začneme šťourat v hlíně. Opěvující proto, že šťourání v hlíně tehdy zrovna nedávno skončilo, já jsem během přástek namísto předení uspořádala a protřídila krabici se semínky a měla na duši takový pěkný pocit, že v únoru mě ruce jistě budou svrbět, ale teď (rozuměj tehdy) je klid, čas a sněhem pokryté prázdno. 

Vše je ale jinak, zima vypadá tak jak vypadá, takže to člověka láká a žene k venkovním pracím způsobem nebývalým, navrch je polovina února pryč, takže nám tu 

.: klíčí celery (první Neon, po 11 dnech v relativním chladu)

.: klíčí papriky (po 7 dnech v teple, nejlépe a nejrychleji k mému překvapení kápie Raduza, staré osivo z Německa zatím příliš neklíčí, nojo, hloupý, kdo nesemenařil, chjo)

.: klíčí lilky (po 8 dnech v relativním chladu, na český raný nedám dopustit)

A dnes vyseta rajčata (letos velmi velmi konzervativně 10 druhů, navrch samé profláklé klasiky, experimenty zase až příště). 

Tak ať vám to klíčí ... 

A ten prosincový přispěvek, který byl i o tom, jak nám to všechno rostlo a nerostlo loni, třeba příště. 

Byť jsme se od našich milých moravských přátel právě nedávno vrátili, zůstává Emino pojetí vesmíru stále lehce nekorektní ;-).

Nicméně cestou na Moravu jsme úspěšně absolvovali školní zápis, takže se dá předpokládat, že se dceřino povědomí o uspořádání světa i vesmíru bude spíše rozšiřovat, nebo? :-)

Z četnosti lednových příspěvků na tento blog lze usuzovat: 

a) konečně jsme upadli do spokojeného zimního spánku

b) nestíháme ani zimní spánek ani psát na blog

c) nespíme, jsme jen líní a vymlouváme se

Takže:

.: Poráželi jsme býčka Mariána, zkušenost velká. Za sebe řeknu rovnou, pokud není nemístné takhle mluvit o něčem takovém jako je maso, že tak kvalitní a pěkné maso jsem ještě neviděla. Vše se dařilo, jen na sebe celá akce nabalila velké množství souvisejících činností (od bourání a porcování, přes (zatím úspěšné) pokusy o prvotní zpracování telecí kůže (také díky informacím a povzbuzení odsud), až po Hynkovo neúnavné vyrábění domácího krmení pro kočky ze všeho možného i nemožného).  

.: A když není býček, není možné se vyhnout dojení. Dojí u nás hospodář, Karla, byť ve své první dojné sezóně, po několika dnech vzorně spolupracuje, já následně více či méně radostně řeším co si počít se vším tím mlékem. Jsem vděčná za ten velmi pozdní odstav, alespoň bylo pár týdnů bez nutnosti zpracovávat ovčí, kozí či kravské mléko ... Ale o mléce třeba zase jindy. 

.: K tomu dost návštěv, tradic a milých setkání. Jehličky z vánočního stromečku stále ještě zapíchané v koberci. Slunečné dny venku kolem domu, stodoly a zahrádky. Radost z mírné zimy střídaná vyhlížením sněhu. 

.: Vejce, vejce! Po období lehké abstinence, letos úspěšně mírněné vejci naloženými ve vodním skle, díky kterým jsme z domácího upekli i vánoční cukroví, od Vánoc opět vejce (pranostika nelhala). Slepice stejně jako my pochopily, že místo ledna je letos březen, a dříve než přijde zas nudně opravdový únor, rychle něco nanesly. Paráda. 

.: Čerstvý pórek, růžičková kapusta, na záhonu stále ještě přehlížený kadeřávek. A první letošní výsevy nedaleko!

.: Ruch ve sklepě ustal jen proto, aby se přesunul pod střechu. Hmm, stále je co (re)konstruovat, opravovat, upravovat, vymýšlet a měnit ...

V souladu se zásadami unschoolingu necháváme Emu ať se s psaním popasuje sama až to pro ni bude příhodné (zajímavé, důležité, zvládnutelné). Zdá se, že ten okamžik právě nastal, Ema pochopila (že a) jak se slova z písmen skládají, a tak se nám po domě začínají objevovat různé ukázky její nově získané dovednosti.  

Nejprve jsme měli možnost vidět, že slabost pro všerůzné seznamy se pravděpodobně dědí ...

Silvestrovský seznam: Jít k Terce, nacpat se, být spokojeni, být zdraví ... 

... postupně se však vedle plánů a poznámek začaly na papírcích menších či větších formátů objevovat i rozličné pokyny, (nečekané až neoprávněné) požadavky, (neschválené ;-) nákupní seznamy, nejapné vtípky, výhružné vzkazy a podobné.

Před pár dny Hynek zmožen předčítáním z Čtyřlístku (jsme v naději, že samostatné čtení  - či ideálně rovnou předčítání ostatním zájemcům - přijde rychle po samostatném psaní :-) usnul na gauči, načež mu byl na čelo izolepou nalepen papír s nápisem Na prodej, bude pracovat. Tak jsme se pobavili a skrytě doufáme, že se nám ten náš přístup k výchově dětí jednou nevymstí...  

P.S.Případné zájemce upozorňuji, že vystavený exponát již nenabízíme. Děkujeme za pochopení.

Tak si nejsem jistá, jestli jsme ten předvánoční úklid nevzali příliš zgruntu ;-).

Dnešní pohled z otevřených kuchyňských dveří. (Na konci tunelu je však světlo.) Cesta z jednoho konce domu na druhý byla na chvíli spíše rozcvičkou pro čínské akrobaty, nicméně mně s holčičkami nedělalo zas až tak velký problém zůstat celý den v sednici u kamen. Alespoň došlo i na pečení kokosek. Snad u vás poklidněji.

Výlet na Dračí kámen. Vytáhlo nás sluníčko.

Seznam úkolů pro dnešní den byl dle Emy jasný (péct, být venku, být šťastní). Pekl se tedy jen chleba a věnec pro (mikulášský) vrkoč, vánoční cukroví (v malém množství) přijde na řadu až zítra. 

V sednici nám stojí plastový kontejner, v něm je voda, topení a mříž se zavěšenými salámy. V nich je (mimo jiné) startovací kultura. Kolem nich teplo a vlhko. Na tři dny zcela nepodmanivá vůně fermentovaných uzenin. Ale pak už to bude hotovo. Tedy salámy se ještě na dva měsíce pověsí z dosahu mlsných lidských (kočičích a jiných) členů naší domácnosti. A pak snad opravdu už. Uvidíme, je to fermentovací premiéra.

K fermentaci připravená choriza a fuety.

Venku nejdřív pohádkově ojíněná krajina, po jinovatosti sluníčko a jarní teplo. Sklízíme poslední čínská zelí, letos zasazeno příliš málo, škoda. Pórků jsme sklidili jen část, zbytek přihrnuli slámou. Na zahradě tak osiřely jen kadeřávky a nedojedené mangoldy. 

A takhle u nás v podzemí. Pomalý, ale jistý postup směrem k potravinovému sklepu dle našich představ. 

Déšť vzal s sebou všechen sníh a nechal oplátkou kaluže a bláto. Trochu březnová nálada, proč ne, však nám zima nikam neuteče. 

Máme vyuzeno a pozdněpodzimní uzenářský projekt je tím téměř ukončen. Špek, slanina, uzené maso, dva druhy klobás (kabanosy, Krakowski) v různých formátech střívek (vepřová i skopová). Pro fermentování zbylých uzenin zatím marně čekáme na startovací kulturu, akvaristické topné tělísko už máme připravené ;-). Domácí podmínky jsou holt domácí podmínky, ať žije improvizace.

 Zítra výlet na východ do školních škamen a pak už snad trocha toho vánočního kutění. 

Spánkový deficit způsobený nejprve velkým zimním zpracovatelským finále a následně pozdněnoční výrobou darů k Eminým narozeninám se na nás trochu podepsal. Těla bolí a únava mizí velmi pozvolna. Ale stálo to za to. 

I při pročítání kdesi vyštrachaného seznamu toho, co jsme letos chtěli mít hotové, máme dobrý pocit z toho, co se stihlo (a bylo toho dost) a žádné výčitky z toho, co se nestihlo (a bylo toho dost). Takže dobré, rok jen ať se chýlí ke svému konci.

Užili jsme si sněhu, z místních jižních svahů ho ale ještě na chvíli vyhnalo slunce a jsme zpátky na lehce poprášeném (zmrzlém) blátě. Doma je útulno, v novém komíně zpívá meluzína stoupajícího teplého kouře a dům svým neustálým, téměř neslyšným hukotem a tepem koloběhu teplé vody připomíná svérázný živý organismus.

Začal advent, holky otvírají krabičky, v kuchyni je vymalováno (sic!), ve sklepě pilně pracuje permoník, růžičková kapusta je sklizena. A brzy se bude udit a fermentovat ... Pořád něco. A tak to má  být. 

Divoká, něžná, nesmlouvavá, svéhlavá, tvořivá, drzá, vtipná, pozorná, křehká, nezkrocená ... Někdy k sežrání a někdy na zabití. Velmi milovaná. Už šest let. EMA